Moc a kultura: Japonsko-americká válka v letech 1941-1945

Recenze čtenářů

Recenzent vyjadřuje vyhraněné názory na válečné akce Japonska během druhé světové války, zejména se zaměřením na zvěrstva páchaná na civilním obyvatelstvu v zemích, jako jsou Filipíny a Čína. Kritizuje pokusy o revizi historického vyprávění o japonských činech během války a zdůrazňuje niterný charakter zvěrstev a emocionální dopad na oběti a jejich rodiny. Domnívají se, že současná japonská společnost by se měla této bolestné historii postavit čelem, a ne se ji snažit zakrývat.

Recenzent oceňuje hloubku historického výzkumu válečných zvěrstev a oceňuje přínos historiků, jako je Iris Changová, a naznačuje, že povědomí o těchto událostech je zásadní pro pochopení důsledků války.

Recenzent knize důrazně vytýká, že se jedná o pokus o revizionistickou historii, a naznačuje, že se dostatečně nezabývá závažností zvěrstev spáchaných japonskými silami během války ani je nepřiznává. Vyjadřuje zklamání nad tím, co vnímá jako národní zastírání těchto událostí.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Power and Culture: The Japanese-American War, 1941-1945

Obsah knihy:

Kniha Moc a kultura zpochybňuje dosavadní představy o válce v Tichomoří. Jeden z nejvýznamnějších světových badatelů v oblasti americko-japonských vztahů se zaměřuje na vzájemné působení kultury a mezinárodních vztahů a nabízí překvapivé přehodnocení toho, co válka pro obě bojující strany skutečně znamenala. Akira Iriye poprvé zkoumá japonsko-americkou válku z kulturní perspektivy obou zemí a tvrdí, že šlo spíše o hledání mezinárodního řádu než o bezohlednou honbu za mocí.

Jeho teze je odvážná, neboť přesvědčivě dokládá, že po celou dobu války sdíleli mnozí japonští představitelé se svými americkými protějšky v podstatě wilsonovskou vizi mezinárodní spolupráce. Když se válka blížila ke konci, začali tito státníci plánovat kooperativní uspořádání světa, které se pozoruhodně podobalo představám amerických politiků. Jak ukazuje Iriye, ohromující úspěch japonsko-amerických poválečných vztahů lze skutečně pochopit pouze ve světle hlubokého sblížení jejich ideálů.

Iriye vyvodil své závěry z původního výzkumu, přičemž využil oficiální japonské archivy a nedávno odtajněné americké dokumenty. Ty nabízejí zcela nový pohled na to, jak vůdci obou zemí skutečně vnímali válku, kterou vedli.