Místo myšlenky: Složitost jednoho v pozdně středověké francouzské didaktické poezii

Původní název:

The Place of Thought: The Complexity of One in Late Medieval French Didactic Poetry

Obsah knihy:

Od Jeana de Meun na konci třináctého století až po Christine de Pizan na počátku patnáctého století se středověcí francouzští básníci často snažili předat teologické, filozofické nebo morální myšlenky. Aby sjednotili své myšlenky a zviditelnili jejich obrysy pro čtenáře, vytvářeli básníci živé obrazy místa, jako jsou zahrady, cesty, idylické krajiny, města, stromy a fontány.

Pro Sarah Kayovou jsou tyto prostorové obrazy oporou monologismu, pomáhají sdělovat (nebo vnucovat) jednotu významu a interpretace tím, že vyzývají čtenáře, aby ve svém myšlení zaujali stejné místo jako autoři. Kvůli tomuto monologismu, tvrdí Kayová, didaktické poezii špatně slouží kritická tradice, která upřednostňuje odlišnost, pluralitu a dialogismus. V knize The Place of Thought (Místo myšlení) se snaží radikálně přehodnotit tuto literaturu a přehodnotit potěšení, které lze z její četby získat.

Kay tvrdí, že jeden význam není ze své podstaty jednodušší nebo méně zajímavý než mnoho významů. Na příkladech konkrétních děl ukazuje, že tato jednota myšlenek ve francouzských didaktických básních může být vzrušujícím komplexním a náročným pojmem a že napíná obrazy, do nichž je zasazena, do té míry, že se stávají obtížně vizualizovatelnými.

V tom spočívá současná intelektuální a estetická přitažlivost těchto básní. Zaměřujeme se na Roman de la Rose Jeana de Meun, Breviari d'amor Matfre Ermengauda, Ovide moralis, Plerinage de vie humaine Guillauma de Deguileville's, Le Jugement dou roy de Navarre Guillauma de Machaut, Le Joli buisson de Jonece od Jeana Froissarta a Le Livre du Chemin de long estude od Christine de Pizan, Kay sleduje pozadí těchto děl ve scholastickém myšlení a v případě potřeby je osvětluje moderními úvahami o stejných myšlenkách.