Milovaný

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Beloved

Obsah knihy:

„Věděl jsem, že jsem jiný. A věděl jsem, že jsem křesťan.

Postupem času se tyto dva aspekty mé identity někdy prolínaly. Jindy se střetávaly. Ale vždycky byly přítomné a tančily nějakým zvláštním způsobem napříč roky a pak desetiletími mého života.

Lidé mi říkali, že nemám právo být gay, když jsem křesťan, nebo naopak, že se mohu nazývat křesťanem, když jsem gay.

Zažil jsem lidi, kteří se mě snažili „obrátit“ nebo „uzdravit“, i lidi, kteří se ke mně chovali vyloženě nepřátelsky. Někteří se mi dokonce snažili upřít mé povolání duchovního a zabránit mi v pobírání důchodu.

Bojoval jsem za svá práva i za práva druhých a mnohokrát jsem byl za své úsilí odkopnut na pověstný chodník. Přes to všechno zůstávají dvě konstanty. Zaprvé, jsem gay.

To je skutečnost, která platí už od doby, kdy jsem se narodil, a nikdy se nezmění - bez ohledu na to, co by si někdo jiný přál nebo jak vroucně by si to přál. Za druhé, mám vášnivý vztah ke svému Stvořiteli a k Ježíši Kristu a věřím, že mě Bůh miluje a volá mě, abych ve světě pracoval pro spravedlnost a dobro. Opět platí, že se to pro mě nezmění...“ Úspěšný autor a pastor Donald Schmidt se dělí o svou životní cestu homosexuála, který je hluboce oddán své křesťanské víře a službě - ať se děje, co se děje.

Protože to nebylo snadné. Ačkoli dnes mnoho denominací homosexuální kandidáty do služby vítá, na počátku 80.

let, kdy Schmidt nastoupil do semináře na McGillově univerzitě v Montrealu, tomu tak nebylo. V církvi převládala homofobie, která se ještě zhoršila, když společnost zachvátila hrůza z nové nemoci, AIDS. Schmidt o tom všem vypráví s úžasnou upřímností - o otázkách, strachu, stigmatu, hněvu, vzdoru, zlomených srdcích a boji za poctivý život a službu.

Jestliže církev od osmdesátých let minulého století urazila dlouhou cestu, jestliže vyrostla, dospěla a vyvinula se tak, aby si vážila svých lgbtq+ členů a služebníků, musí to být jistě zásluhou víry a mimořádné vytrvalosti těch, kteří jako první vyšli ven a přihlásili se ke svému dědictví jako milované Boží děti.