Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha nabízí důkladnou a dobře strukturovanou analýzu díla Michaila Bachtina, pokrývá klíčové pojmy a je užitečným zdrojem informací pro nové i obeznámené čtenáře. Přestože jsou výklady autorů důkladné a odborné, někteří recenzenti vyjadřují obavy z nesprávného podání Bachtinových myšlenek. Celkově lze knihu doporučit jako cennou příručku s čtivým stylem psaní.
Klady:⬤ Podrobný rozbor Bachtinova díla
⬤ přehledně uspořádaný a komplexně pokrývající klíčové pojmy
⬤ užitečný slovníček
⬤ přístupný bez přílišného zjednodušování
⬤ vhodný jak pro začínající čtenáře, tak pro ty, kteří se s Bachtinem dobře seznámili.
Zápory:Některá tvrzení v knize mohou zkreslovat Bachtinovy myšlenky kvůli domnělé extrapolaci z izolovaných citátů; obavy, že autoři nenechají ve svých výkladech jasně zaznít Bachtinův hlas.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Mikhail Bakhtin: Creation of a Prosaics
Obsah knihy:
Knihy o myslitelích vyžadují určitou jednotu, kterou jejich myšlení nemusí mít. Toto varování platí zejména pro Michaila Bachtina, jehož myšlenkový vývoj vykazuje rozmanitost náhledů, které nelze snadno integrovat nebo přesně popsat v rámci jediného převažujícího zájmu. Ve své kariéře, která trvala přibližně šedesát let, totiž prožíval dramatické i postupné změny ve svém myšlení, vracel se k opuštěným poznatkům, které pak nečekaným způsobem rozvíjel, a propracovával nové myšlenky, které s jeho dřívějšími zájmy souvisely jen volně.
Není tedy divu, že Bachtin spekuloval o vztazích mezi přijatými pojmy biografie, jednoty, inovace a tvůrčího procesu. Jednota - nejen s ohledem na jednotlivce, ale také na umění, kulturu a svět obecně - je obvykle chápána jako soulad se základní strukturou nebo zastřešujícím schématem. Bachtin se domníval, že tato představa jednoty je v rozporu s možností skutečné tvořivosti. Pokud totiž vše odpovídá již existujícímu schématu, pak se skutečný vývoj redukuje na pouhé objevování, na pouhé odhalování něčeho, co v silném slova smyslu již existuje. A přesto Bachtin připustil, že určitý koncept jednoty je nezbytný. Bez něj svět přestává dávat smysl a tvořivost opět mizí, tentokrát nahrazena čistě aleatorním. Opět by neexistovala možnost čehokoli smysluplně nového. Chmurnou pravdu těchto dvou krajností dobře vyjádřil Borges: Nevyhnutelný labyrint se může skládat z nekonečného počtu odboček, nebo z odboček žádných.
Bachtin se pokusil přehodnotit pojem jednoty, aby umožnil skutečnou tvořivost. Cílem byla podle jeho slov "nemonologická jednota", v níž je skutečná změna (neboli "překvapivost") podstatnou složkou tvůrčího procesu. Jak už to tak bývá, taková změna byla charakteristická pro Bachtinovo vlastní myšlení, které se zřejmě vyvíjelo neustálým odklonem od jeho původních záměrů. Ačkoli by z toho nutně nevyplývalo, že vývoj Bachtinova myšlení odpovídá jeho představám o jednotě a tvořivosti, domníváme se, že v tomto případě jsou jeho myšlenky o nemonologické jednotě užitečné pro pochopení jeho vlastního myšlení - stejně jako myšlení jiných myslitelů, jejichž kariéra je srovnatelně pestrá a produktivní.
