Michael Snow: Vlnová délka

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

Michael Snow: Wavelength

Obsah knihy:

Ilustrovaná studie o "zoom filmu" Michaela Snowa, který se stal základním kamenem uměleckých a filmových studií.

V roce 1966, v době vrcholného rozmachu minimalistického umění v New Yorku, se umělec Michael Snow rozhodl nevytvářet další objekty, které by byly umístěny v místnosti, ale místo toho strávil rok plánováním filmu jedné místnosti: Vlnová délka, pětačtyřicetiminutový víceméně přímočarý zoom od bližší ke vzdálenější stěně podkrovního prostoru, doprovázený stoupající sinusoidou. V této ilustrované studii Elizabeth Leggeová popisuje Vlnovou délku jako film virtuózně zvládnutého napětí, smyslné krásy, jemného světla a barvy a ústupu do perspektivní hloubky. Zároveň však upozorňuje, že je také strohý: loftový prostor, v němž se děj odehrává, by mohl být poslední úřednickou pobočkou zaniklého podniku. Přiblížení je přerušováno tím, co Snow lakonicky nazval "4 lidskými událostmi": žena řídí dva muže, kteří vnášejí knihovnu a stavějí ji k levé stěně místnosti; do místnosti vstupují dvě ženy a poslouchají v rádiu "Strawberry Fields" od Beatles; po táhlých zvucích nárazů a rozbíjení skla se na chvíli objeví muž, otáčí se kolem a padá mrtvý; do místnosti přichází mladá žena a vyděšeně telefonuje a hlásí mrtvého muže ("A nevypadá opile, vypadá mrtvě."). Snímek Wavelength získal v roce 1967 hlavní cenu za experimentální film na festivalu v Knokke-le-Zoute a měl zásadní význam pro snahy kritiků o vytvoření slovníku temporálního umění.

Byla to "vlnová délka", která se mohla postavit francouzské nové vlně, a od té doby funguje jako prubířský kámen pro umělecká a filmová studia a jako modré plátno, před nímž se odehrává řada ideologických a intelektuálních dramat.