Recenze čtenářů
Shrnutí:Recenze poukazují na výrazný kontrast mezi obsahem knihy, která je chválena za komplexní analýzu etické teorie, a kvalitou jejího digitálního vydání, které je značně kritizováno kvůli překlepům, špatnému formátování a problémům s čitelností.
Klady:Kniha je považována za jednu z nejvýznamnějších studií v oblasti etické teorie a je chválena pro své pronikavé argumenty, komplexní pokrytí morálního myšlení a podrobnou analýzu utilitaristických pozic.
Zápory:V digitálních vydáních se objevují typografické chyby, špatné formátování a chybí rozlišení mezi textem a poznámkami pod čarou, takže jsou téměř nečitelná. Mnozí čtenáři doporučují vyhnout se současnému digitálnímu vydání ve prospěch tištěné verze.
(na základě 15 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Methods Of Ethics
Obsah knihy:
THE METHODS OF ETHICS by HENRY SIDGWICK, Původní vydání 1884. PŘEDMLUVA: K PRVNÍMU VYDÁNÍ. NABÍZÍME-li veřejnosti novou knihu na tak banální téma, jakým je etika, zdá se žádoucí hned na začátku jasně naznačit její plán a účel. Její charakteristické rysy lze nejprve uvést negativně. Není v zásadě metafyzická ani psychologická zároveň není dogmatická ani přímo praktická nezabývá se, s výjimkou ilustrací, dějinami etického myšlení v jistém smyslu by se dalo říci, že není ani kritická, neboť jen zcela mimochodem nabízí nějakou kritiku systémů indivi duálních moralistů. Chce být výkladovým a kritickým zkoumáním různých způsobů, jak dosáhnout rozumného přesvědčení o tom, co je třeba dělat, které se vyskytují buď explicitně, nebo implicitně v morálním vědomí lidstva obecně a které byly čas od času rozvíjeny jednotlivými mysliteli buď jednotlivě, nebo v kombinaci a rozpracovány do dnes historických systémů. Vyhnul jsem se zkoumání původu mravní schopnosti, které snad zabírá nepřiměřenou část pozornosti moderních moralistů, a to díky jednoduchému předpokladu, který se zdá být implicitně obsažen ve všech etických úvahách, že existuje něco, co je za daných okolností správné nebo rozumné udělat, a že to lze poznat.
Připustíme-li, že nyní máme schopnost toto poznávat, zdá se mi, že zkoumání historických předchůdců tohoto poznání a jeho vztahu k ostatním prvkům mysli nepatří do etiky o nic více než odpovídající otázky týkající se poznávání prostoru do geometrie.2. Nečiním však žádný další předpoklad o povaze předmětu etického poznání, a proto mé pojednání není dogmatické, ačkoli různé metody v něm rozvíjené jsou vyloženy a kritizovány z neutrální pozice a co možná nejnestranněji. A tak, i když je mé pojednání o tomto tématu v jistém smyslu praktičtější než pojednání mnoha moralistů, neboť se od prvního do posledního místa zabývám úvahami o tom, jak lze racionálně dospět k závěrům ve známé věci našeho běžného každodenního života a skutečné praxe, přesto mým bezprostředním cílem, abych obrátil Aristotelovu frázi, není Praxe, ale Poznání. Domníval jsem se, že převaha touhy po poučování v myslích moralistů brání skutečnému pokroku etické vědy a že by jí prospělo uplatnění stejné nezainteresované zvídavosti, jaké vděčíme především za velké objevy fyziky.
V tomto duchu jsem se snažil sestavit tuto práci a s tímto záměrem jsem chtěl soustředit pozornost čtenářů od začátku do konce nikoli na praktické výsledky, k nimž naše metody vedou, ale na metody samotné. Chtěl jsem dočasně odložit stranou 1 Nechtěl jsem vyloučit domněnku, že dvě nebo více alternativ mohou být za určitých okolností stejně správné. 1884. Toto tvrzení se mi nyní jeví jako vyžadující mírnou modifikaci 1884. naléhavou potřebu, kterou všichni cítíme, najít a osvojit si pravou metodu určování toho, co bychom měli dělat, a jednoduše zvážit, k jakým závěrům racionálně dospějeme, vyjdeme-li z určitých etických premis, a s jakou mírou jistoty a přesnosti. Měl bych zmínit, že kapitola iv. knihy I. byla se značnými úpravami přetištěna z časopisu Contemporary Review, v němž původně vyšla jako článek o rozkoši a touze.
