Metateatr a moderna: Baroko a neobaroko

Původní název:

Metatheater and Modernity: Baroque and Neobaroque

Obsah knihy:

Metadivadlo a moderna: Baroko a neobaroko je první prací, která propojuje studium metadivadla s pojmy baroko a neobaroko. Na základě tvrzení, že nástup evropské moderny na počátku sedmnáctého století a modernistické i postmodernistické období dvacátého století byly svědky rozkvětu fenoménu divadla, které reflektuje samo sebe jako divadlo, autor znovu zkoumá pojmy metateátr, baroko a neobaroko prostřednictvím párování a podrobné analýzy her sedmnáctého a dvacátého století.

Srovnává hru Jeana Rotroua Pravý svatý Genesius s Keanem Jeana-Paula Sartra a Černými Jeana Geneta; L'Illusion comique Pierra Corneilla s hrou Tonyho Kushnera Iluze; hru Gian Lorenza Berniniho Impresário s trilogií Luigiho Pirandella Divadlo v divadle; Shakespearova Hamleta s Pirandellovým Jindřichem IV. a hrou Toma Stopparda Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví; Moli reovo Impromptu de Versailles s "impromptus" Jeana Cocteaua, Jeana Giraudouxe a Eug ne Ionesca. Metadivadlo a moderna zkoumá také roli technologie při vytváření a rozbíjení iluzí v obou stoletích.

Na rozdíl od předchozích prací o metateátru zdůrazňuje metateatrální roli komedie. Autor dochází k závěru, že metateátr je zároveň performancí i performativním divadlem: dosahuje percepční proměny u svých diváků jak obhajobou divadla, tak odhalováním iluzornosti vnějšího světa.