Metafyzické základy lásky

Recenze čtenářů

Kniha Anthonyho Flooda „Metafyzické základy lásky“ zkoumá zásadní souvislost mezi láskou k sobě samému a schopností milovat druhé, přičemž vychází z učení Tomáše Akvinského. Zdůrazňuje vztahové kvality lidství a lásky a zpřístupňuje složité filozofické myšlenky širokému publiku.

Kniha otevírá oči a je poučná a poskytuje základní pochopení lásky založené na moudrosti Tomáše Akvinského. Je napsána čtivým a přístupným stylem, vhodným jak pro laické čtenáře, tak pro ty, kteří mají větší filozofické vzdělání. Doporučuje se pro individuální četbu nebo studijní skupiny a zabývá se relevantními tématy lidského spojení v dnešní společnosti.

Recenze neuvádějí žádné konkrétní nedostatky či zápory, což svědčí o obecně pozitivním přijetí.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Metaphysical Foundations of Love

Obsah knihy:

Metafyzické základy lásky: Tomáše Akvinského o metafyzických vztazích jednoty a sjednocení a jednoty a účasti na Bohu jako klíčových strukturních prvcích povahy lásky a přátelství. Akvinský obecně označuje lásku za zdroj a vrchol života každého člověka.

Vše ve stvořené říši vychází z Boží stvořitelské lásky a konečným cílem všech lidských osob je co největší sjednocení s Bohem. Akvinský tvrdí, že přátelská láska umožňuje největší spojení dvou osob; největší spojení s Bohem má tedy podobu přátelství s ním. Kromě velkých metafyzických knih lidské existence slouží láska také jako strukturující pojem Akvinského antropologie a praktické filozofie.

Většinu lidského života charakterizuje třemi základními vztahy lásky: láskou k Bohu, láskou k sobě a láskou k bližnímu.

Láska k sobě samému vychází z osobní bytostné jednoty. Logicky předchází lásce k bližnímu a slouží jako vzor pro lásku k bližnímu.

Pokud člověk správně miluje sám sebe, bude správně milovat i druhé. Na druhou stranu, pokud se k sobě vztahuje prostřednictvím neuspořádané lásky, nemůže se správně vztahovat ani k druhým, ani s nimi vstoupit do hluboké jednoty. Navíc vzhledem k metafyzické účasti člověka na Bohu miluje člověk sám sebe správně jen tehdy, když miluje Boha více než sebe.

Neschopnost náležitě milovat Boha tedy s sebou nese neschopnost navázat vztah s druhými plně rozvinutou láskou. Naopak láska k Bohu člověka uschopňuje k tomu, aby se k druhým vztahoval s autentickou láskou a vstoupil s nimi do svazku přátelství. Svazek uzavírá pohled na osobní subjektivitu ve světle předchozích analýz.