Menší zlo: politická etika ve věku teroru

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu Michaela Ignatieffa je zdůrazněno, že se zabývá křehkou rovnováhou mezi občanskými svobodami a národní bezpečností v kontextu terorismu. Autor uvádí historické příklady a etické úvahy a obhajuje pragmatický přístup, který někdy ve jménu bezpečnosti akceptuje „menší zlo“. Kniha je obecně kladně hodnocena pro svůj podnětný obsah, ačkoli některé kritiky se zaměřují na její údajnou kazatelskost a filozofické rozpory.

⬤ Podnětná a pronikavá, zejména pro studenty politiky a občanských svobod.
⬤ Zabývá se skutečnými historickými příklady a etickými dilematy.
⬤ Poskytuje nezaujatý a praktický pohled na výzvy, kterým čelí demokracie v reakci na terorismus.
⬤ Uznává nutnost některých dočasných opatření a zároveň zdůrazňuje, že by měla být považována za „menší zlo“.
⬤ Dobře prozkoumáno a nabízí cenné historické souvislosti.

⬤ Pro některé čtenáře je kniha hutná a obtížně se s ní seznamují.
⬤ Kritika autorových argumentů zahrnuje tvrzení o povrchním myšlení a nedůslednosti.
⬤ Vyprávění může na některé čtenáře působit jako kázání.
⬤ Někteří recenzenti vyjadřují nesouhlas s konceptem přijetí jakékoli ztráty občanských svobod a argumentují proti nutnosti jím navrhovaných řešení.
⬤ Kritika Ignatieffových minulých politických názorů a rozhodnutí, které někteří považují za znepokojivé.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Lesser Evil: Political Ethics in an Age of Terror

Obsah knihy:

Musíme proti terorismu bojovat terorem, proti atentátu atentátem a proti mučení mučením? Musíme obětovat občanskou svobodu, abychom ochránili veřejnou bezpečnost?

V době terorismu může být pokušení bezohlednosti ohromující. Ale i opačným směrem nás táhne obava, že násilná reakce na násilí nás morálně odlišuje od našich nepřátel. Dnes snad neexistuje větší politická výzva než snaha vyhrát válku proti terorismu, aniž bychom ztratili svou demokratickou duši. Michael Ignatieff se k této výzvě staví čelem a kombinuje v sobě tvrdý idealismus, historickou citlivost a politický úsudek, které z něj učinily jeden z nejvlivnějších hlasů v oblasti mezinárodních vztahů současnosti.

Ignatieff tvrdí, že se nesmíme vyhýbat použití násilí - že síla zdaleka nepodkopává liberální demokracii, ale může být nezbytná pro její přežití. Její použití však musí být uvážlivé, nesmí se jednat o program mučení a pomsty. A nesmíme si namlouvat, že cokoli děláme ve jménu svobody a demokracie, je dobré. Možná musíme zabíjet, abychom bojovali proti většímu zlu, jakým je terorismus, ale nikdy nesmíme předstírat, že je to něco lepšího než menší zlo.

Ignatieff sleduje moderní historii terorismu a protiterorismu od nihilistů v carském Rusku a milicí ve výmarském Německu až po IRA a bezprecedentní hrozbu Al-Káidy s jejími sebevražednými agenty usilujícími o masové ničení. Ukazuje, že nejúčinnější reakcí na teror byla síla, rozhodná a přímá, ale - což je stejně důležité - zdrženlivá. Veřejná kontrola a politická etika, které motivují ke zdrženlivosti, dávají demokracii také její nejsilnější zbraň: morální sílu vydržet, když se vyčerpá zuřivost pomsty a nenávisti.

Kniha vychází z Giffordových přednášek, které byly předneseny na Edinburské univerzitě v roce 2003.

-- "New York Times Book Review".