Recenze čtenářů
Shrnutí:Memoáry Hanse Jonase přinášejí pronikavý a fascinující popis jeho života, který se prolíná s významnými historickými a filozofickými událostmi 20. století. Kniha nabízí osobní pohled na významné události a osobnosti a ukazuje Jonasovu cestu různými kulturami a intelektuálními krajinami.
Klady:Vzpomínky jsou hluboce pronikavé a poskytují jedinečný pohled na významné historické události a intelektuální hnutí. Čtenáři ocení fascinující kontakty, které Jonas měl s významnými osobnostmi, a filozofickou hloubku, kterou přináší, což z nich činí poutavé čtení. Kniha slouží jako cenný zdroj informací pro pochopení politických a intelektuálních dějin Německa, Izraele a Ameriky z židovské perspektivy a doplňující eseje a dopisy rozšiřují porozumění Jonasově filozofii.
Zápory:Někteří čtenáři upozorňují, že Jonasovy vzpomínky nemusí být vždy zcela věcné a spolehlivé, protože pamětníci mohou vzpomínky v průběhu času upravovat. Poukazuje se také na konkrétní faktické nepřesnosti týkající se vztahů a událostí, které mohou čtenáři znehodnotit celkový zážitek.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Memoirs: Hans Jonas
Obsah knihy:
Když Hans Jonas v roce 1993 ve věku 89 let zemřel, těšil se úctě amerických vědců specializujících se na evropskou filozofii, ale jeho myšlenky se mezi širší veřejností ještě příliš neprosadily. Naopak v Německu se v 80.
letech, kdy byl Jonas sám osmdesátníkem, stal skutečnou intelektuální celebritou, a to díky obrovskému úspěchu své knihy Imperativ odpovědnosti z roku 1979, hutného filozofického díla, jehož se prodalo 200 000 výtisků. Dnes mimořádně aktuální dílo Imperativ odpovědnosti se zaměřuje na stále se zvětšující propast mezi obrovskými technologickými možnostmi lidstva a jeho oslabeným morálním cítěním. Kniha se stala jakýmsi kulturním shibboletem, on sám se stal proslulým veřejným intelektuálem.
Pro Jonase musel být tento vývoj nesmírně potěšující.
Ve dvacátých letech Jonas studoval filozofii u Edmunda Husserla a Martina Heideggera na univerzitách v Marburgu a Freiburgu, ale počáteční pokusy nacistického režimu o arizaci univerzit přinutily Jonase v roce 1933 opustit Německo a odejít do Londýna. V roce 1935 emigroval do Palestiny a nakonec se přihlásil do židovské brigády britské armády, aby bojoval proti hitlerismu.
Po izraelské válce za nezávislost (v níž také bojoval) emigroval do Spojených států a v roce 1955 přijal místo na New School for Social Research v New Yorku. Stal se součástí okruhu přátel kolem Hannah Arendtové a Heinricha Bluchera, k nimž patřili Adolph Lowe a Paul Tillich. Vzhledem k tomu, že Jonasův život zahrnoval celé dvacáté století, přinášejí tyto memoáry nuancovaný obraz německého židovstva v období Výmarské republiky, německého sionismu, židovských emigrantů v Palestině ve třicátých a čtyřicátých letech 20.
století a německých židovských emigrantských intelektuálů v New Yorku. Jonas navíc nastiňuje vývoj svého díla, počínaje studiem u Husserla a Heideggera a konče pozdějšími metafyzickými spekulacemi o „Bohu po Osvětimi“. Tuto vzpomínkovou knihu, která je souborem různorodých nepublikovaných materiálů - deníků, vzpomínek, dopisů, rozhovorů a veřejných prohlášení -, utvářel a uspořádal Christian Wiese, jehož doslov propojuje židovský rozměr Jonasovy biografie a filozofie.
