Medicína a charita v Irsku 1718-1851

Původní název:

Medicine and Charity in Ireland 1718-1851

Obsah knihy:

Laurence M. Geary v této poučné sociální historii medicíny a charity v Irsku v průběhu téměř 150 let od roku 1718 až do období těsně po velkém hladomoru ukazuje, jak na sebe vzájemně reagovaly nemoc a chudoba.

Chudoba způsobená velkým populačním růstem, který trval až do příchodu bramborové nákazy v roce 1845, měla vážný dopad na zdraví obyvatel země a samotný hladomor způsobil přibližně milion úmrtí na hladomor a nemoci. V tomto období došlo k velkým změnám v oblasti lékařských a charitativních služeb. V 18.

století byli nemocní považováni za zasloužilé chudé, a měli proto větší nárok na veřejnou pomoc než ti, jejichž chudoba byla důsledkem jejich vlastní rozmařilosti, zahálky nebo neřesti. V Irsku vznikla síť charitativních organizací, které poskytovaly bezplatnou lékařskou pomoc chudým nemocným.

První dobrovolná nemocnice byla otevřena v Dublinu v roce 1718 a Geary sleduje vznik a rozvoj dobrovolných nemocnic a okresních lazaretů po celé zemi. Ty měly silný anglikánský étos a předsudky, ale po emancipaci katolíků v roce 1829 se nepotismus, sektářství a rozdělující politika, které byly v těchto organizacích rozšířeny, staly předmětem stále větší kontroly.

Lékaři zaznamenali značný pokrok v rozvoji regulovaného povolání. Geary popisuje vývoj v oblasti tvorby politiky a legislativy, který vyvrcholil zákonem o lékařských charitativních organizacích z roku 1851, který popisuje jako součást procesu, jenž charakterizuje celé století a který je v této knize více rozebírán: neúprosný tlak na filantropii a soukromou lékařskou charitu a neúprosný posun od dobrovolnosti k zárodečnému systému státní medicíny.