Mediační dilema

Původní název:

Mediation Dilemma

Obsah knihy:

Zprostředkování se stalo běžnou technikou ukončování násilných konfliktů uvnitř států i mezi nimi.

Ačkoli má mediace dobré výsledky při zmírňování nepřátelství, není bez problémů. Kyle Beardsley v knize The Mediation Dilemma upozorňuje na její dlouhodobá omezení. Výsledkem tohoto často povrchního přístupu k nastolování míru, jakkoli okamžitého a uklidňujícího, je často křehký mír. Po zásahu třetí strany - zprostředkovatele - mohou válčící strany formálně přistoupit na ústupky, které jsou z dlouhodobého hlediska neúnosné, a zanedlouho se opět ocitnou ve sporu.

Beardsley svůj argument empiricky zkoumá na dvou souborech dat a sleduje jej na několika historických případech: Henryho Kissingera a Jimmyho Cartera na Blízkém východě v letech 1973-1979.

Zprostředkování Theodora Roosevelta v rusko-japonské válce v roce 1905.

A Carterův pokus o zprostředkování severokorejské jaderné krize v roce 1994. Vychází také z poučení z dohod z Aruši z roku 1993, z dohod z Osla z roku 1993, z Haiti v roce 1994, z dohody o příměří na Srí Lance z roku 2002 a z memoranda o porozumění v Acehu z roku 2005. Beardsley dochází k závěru, že spoléhání se na zprostředkování představuje větší riziko obnovení konfliktu v budoucnu, zatímco odmítnutí zprostředkování představuje riziko pokračujícího krveprolití v důsledku pokračující války.

Kompromis mezi krátkodobými a dlouhodobými účinky zprostředkování je výrazný, pokud třetí strana - zprostředkovatel použije tvrdé formy nátlaku, a jak Beardsley konstatuje, více zprostředkovatelů a mezivládní organizace si také poměrně špatně vedou při zajišťování dlouhodobého míru. Zjišťuje, že zprostředkování má největší příležitost podpořit krátkodobý i dlouhodobý mír, když jediná třetí strana zprostředkovává mezi válčícími stranami, které si mohou dovolit čekat na dosažení samosprávné dohody.