Me Cheeta: Můj život v Hollywoodu

Recenze čtenářů

Kniha Já, Čita je humorným a satirickým pohledem na Hollywood z pohledu šimpanze, který tvrdí, že byl hvězdou ve filmech o Tarzanovi. Mísí se v ní pobuřující anekdoty s úvahami o zacházení se zvířaty ve filmovém průmyslu a u čtenářů znalých starého Hollywoodu vyvolává nostalgii a smích. Názory na kvalitu psaní a celkovou poutavost se však značně liší.

Čtenáři oceňují humor, náhled na Hollywood a nostalgii spojenou s filmy o Tarzanovi. Mnozí považují knihu za zábavné a vtipné čtení a chválí její satiru a jedinečný pohled na život slavných osobností v minulosti. Kniha je chválena za zábavné vyprávění a vtipný komentář k filmovému průmyslu.

Kritici upozorňovali na případy hrubého jazyka a nevhodného obsahu a považovali ji za nevhodnou pro některé publikum. Někteří shledali, že je kniha špatně napsaná, rozvláčná nebo nemá dostatečnou hloubku, což vedlo k nespokojenosti. Objevily se také obavy ohledně věrohodnosti autobiografie a skutečného autorství vyprávění.

(na základě 26 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Me Cheeta: My Life in Hollywood

Obsah knihy:

Šimpanz Cheeta byl v roce 1932 ještě mládě, když ho z liberijské džungle unesl velký dovozce zvířat Henry Trefflich. V témže roce se Cheeta objevil ve filmu Tarzan the Ape Man a v roce 1934 ve filmu Tarzan a jeho druh, v němž slavně ukradl oblečení nahé Maureen O'Sullivanové, která byla mokrá po scéně podvodního plavání s Johnnym Weissmullerem.

Následovaly další tarzanovské filmy a později role s Belou Lugosim v 50. letech.

Cheeta definitivně odešel z velkého plátna po filmu Doktor Dolittle z roku 1967 s Rexem Harrisonem, kterého v zákulisí omylem kousl do prstu, když mu nabízel banán. Cheeta nyní žije v Palm Springs, kde je ve svých sedmasedmdesáti letech zdaleka nejstarším žijícím šimpanzem, jaký byl kdy zaznamenán.