Max Liebermann a mezinárodní modernismus: Kariéra umělce od císařství po Třetí říši

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Max Liebermann and International Modernism: An Artist's Career from Empire to Third Reich

Obsah knihy:

Ačkoli Max Liebermann (1847-1935) zahájil svou kariéru jako realistický malíř zobrazující výjevy venkovské práce, života na holandské vesnici a na venkově, na přelomu století se jeho obrazy proměnily v barvité obrazy měšťanského života a volného času, které kritika spojovala s francouzským impresionismem. V době sílícího německého nacionalismu vyvolaly jeho obrazy a kulturní politika četné estetické a politické kontroverze. Jeho významná kariéra a pověst se protínaly s dramatickými a násilnými událostmi moderních německých dějin od císařství po Třetí říši. Pronásledování moderních a židovských umělců nacisty vedlo k vymazání Liebermanna z vyprávění o moderním umění, ale tento svazek přispívá k nedávné vlně vědecké literatury, která se snaží obnovit jeho roli a tvorbu z mezinárodní perspektivy.

Marion Deshmukhová je profesorkou historie Roberta T. Hawkese na George Mason University, kde v letech 1984-1995 a 2006-2007 působila jako vedoucí katedry. Její publikace zahrnují práce a eseje z výstavních katalogů o Maxi Liebermannovi, o německých akademiích a uměleckých svazech, o berlínské Národní galerii umění od roku 1945 a o východoněmeckých malířích po roce 1990. Byla kurátorkou výstavy grafik Maxe Liebermanna v Goethe-Institutu ve Washingtonu, D. C. (Max Liebermann, Works on Paper, 2006) a výstavy, na níž se podílelo Wende Museum, rovněž v Goethe-Institutu (Iconoclash Political Imagery from the Berlin Wall to German Unification, 2009-10).

Fran oise Forster-Hahnová je zasloužilou profesorkou dějin umění na Kalifornské univerzitě v Riverside. Je editorkou knihy Imagining Modern German Culture, 1889-1910 (1996) a autorkou knihy Max Beckmann in Kalifornien: Exil, Erinnerung und Erneuerung (2007). Její publikace zahrnují četné eseje a příspěvky do knih a výstavních katalogů o problematice umění devatenáctého a dvacátého století a roli institucí a výstavních expozic při formování národní a kulturní identity. V současné době připravuje publikaci o roli berlínské Jahrhundertausstellung (1906) a Entwicklungsgeschichte der modernen Kunst (1904) Julia Meier-Graefeho v konstrukci dějin moderního umění.

Barbara Gaehtgens se specializuje na nizozemské a francouzské umění 17. století, teorii umění 18. století a německé a americké umění 19. století. Vyučovala na Technische Universit t Berlin a Princeton University a jako vědecká pracovnice spolupracovala s CASVA, Washington, National Gallery of Art a Centre Allemand d'histoire de l'art v Paříži. Mezi její publikace patří Adriaen van der Werff, 1659-1722 (1987), Max Liebermann. Holland als Vorbild in exh. cat. Max Liebermann-Jahrhundertwende, Nationalgalerie Berlin (1997), Genremalerei. Theorie der klassischen Bildgattungen (2003) a Richelieu patron des arts (2009). Její současný výzkum se soustřeďuje na francouzskou politickou ikonografii 17. století.