Marnotratný jazyk - Vztah lásky a nenávisti mezi britskou a americkou angličtinou

Recenze čtenářů

Kniha nabízí vtipné a poučné zkoumání rozdílů a podobností mezi britskou a americkou angličtinou, zabývá se mylnými představami a historickým vývojem jazyka. Čtenáři, kteří ocení autorův postřeh a styl psaní, ji přijmou kladně, i když pro někoho může být náročná na detaily.

Vtipná, velmi čtivá, poučná, nabízí jedinečný pohled na používání jazyka, zabývá se kulturními rozdíly a poskytuje historický kontext. Je příjemná pro jazykové nadšence a pro ty, kteří znají britskou i americkou angličtinu.

Někteří čtenáři považují knihu za poněkud obranářskou nebo argumentačně zacyklenou. Několik z nich zmiňuje, že může být příliš podrobná nebo meandrující a některá témata se mohou zdát méně zajímavá nebo relevantní. Občas se objevuje příklon k americké angličtině a kniha by mohla zaujmout spíše úzce specializované publikum.

(na základě 75 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Prodigal Tongue - The Love-Hate Relationship Between British and American English

Obsah knihy:

Americký lingvista vyučující v Anglii zkoumá sourozeneckou rivalitu mezi britskou a americkou angličtinou.

„Kdyby Shakespeare žil dnes, zněl by jako Američan.“.

„Anglický přízvuk je nejvíc sexy.“.

„Američané zničili anglický jazyk.“.

„Technologie znamená, že všichni budou muset mluvit stejnou angličtinou.“.

Taková tvrzení o angličtině se často opakují, ale málokdy se zkoumají. Profesorka Lynne Murphyová stojí v první linii lingvistického výzkumu. V knize The Prodigal Tongue zkoumá fikci a realitu zvláštního vztahu mezi britskou a americkou angličtinou. Zkoumáním příčin a příznaků amerického komplexu slovní méněcennosti a jeho odvrácené strany, britského komplexu slovní nadřazenosti, Murphyová odhaluje předsudky, stereotypy a nejistoty, které utvářejí náš postoj k vlastnímu jazyku.

Lynne Murphyová se s velkým humorem a novými poznatky zabývá společenskými, politickými a jazykovými silami, které pohánějí americkou a britskou angličtinu různými směry: jak se Američané dostali z centra do středu, proč se britský přízvuk vzdaluje americkému a co jiného máme na mysli, když říkáme estate, frown nebo middle class. Vyhrává někdo tuto válku slov? Budou si Amíci a Britové někdy opravdu rozumět?