Malý samorost

Recenze čtenářů

Kniha „The Little Nugget“ od P. G. Wodehouse se setkala se smíšenými recenzemi, které vyzdvihují její kouzlo a poutavý příběh a zároveň upozorňují na její odklon od typického Wodehousova humoru a nepředvídatelnost. Zatímco mnozí čtenáři ji považovali za rozkošnou a plnou klasických wodehousovských prvků, jiní měli pocit, že má pomalejší tempo a je vážnější, než očekávali.

** Poutavý děj a dobře propracované postavy. ** Příjemné a uspokojivé čtení, zejména pro Wodehousovy fanoušky. ** Obsahuje prvky humoru, dramatu, romantiky a šťastného konce. ** Zajímavý komentář k lidské povaze. ** Klasický Wodehousův styl, který je příjemný a okouzlující.

** Není tak vtipný a bláznivý jako typické Wodehousovy příběhy. ** Někteří považují děj za předvídatelný a přímočarý. ** Ve srovnání se slavnějšími díly, jako je „Jeeves a Wooster“, chybí zapamatovatelné hlášky. ** Tempo se může zdát pomalé těm, kteří jsou zvyklí na Wodehousovy rychlejší příběhy. ** Pro nové čtenáře, kteří neznají Wodehouse, to nemusí být nejlepší úvodní kniha.

(na základě 45 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Little Nugget

Obsah knihy:

Zakoupením jedné z klasických knih 1. světové knihovny podpoříte naši bezplatnou internetovou knihovnu elektronických knih ke stažení.

Knihovna 1. světové knihovny - literární společnost je nezisková vzdělávací organizace. Navštivte nás online na www.1stWorldLibrary.ORG - - Kdyby vedení hotelu Guelph, této londýnské pamětihodnosti, mohlo být přítomno jednoho dne na začátku ledna ve tři hodiny odpoledne v obývacím pokoji apartmá, které přidělilo paní Elmer Fordové, zesnulé v New Yorku, mohlo by se cítit trochu dotčeně.

Filozofové mezi nimi by možná přemítali o omezenosti lidského úsilí, protože pro paní Fordovou udělali, co mohli.

Dobře ji ubytovali. Dobře ji živili.

Přiměli inspirované služebnictvo, aby předvídalo každou její potřebu. Přesto zde uprostřed všech těchto pomůcek pro spokojenou mysl projevovala neklid a netrpělivost vůči svému okolí, které by byly patrné u tygřice v kleci nebo vězně v Bastile. Přecházela po pokoji.

Posadila se, vzala do ruky román, upustila ho, vstala a pokračovala v obchůzce. Hodiny odbíjely a ona je porovnávala se svými hodinkami, které si před dvěma minutami prohlížela. Otevřela medailonek, který jí visel na zlatém řetízku na krku, prohlédla si jeho obsah a povzdechla si.

Nakonec rychle odešla do ložnice, vzala z kufříku zarámovanou olejomalbu, vrátila se s ní do obývacího pokoje, položila ji na židli, poodstoupila a lačně si ji prohlížela. Její velké hnědé oči, obvykle tvrdé a panovačné, podivně změkly.

Ústa se jí chvěla.