'Madame Butterfly' a 'japonský slavík': Dva orientalistické texty

Recenze čtenářů

Kniha obsahuje dva příběhy, „Madame Butterfly“ a „Japonský slavík“, s různou úrovní kvality a poutavosti. První povídka je silně kritizována pro nedostatek autenticity v zobrazení japonské kultury, zatímco druhá je chválena jako poutavé čtení. Recenze zdůrazňují důležitost pochopení historického kontextu a kulturního vnímání.

Druhá povídka, „Japonský slavík“, je velmi poutavá a je v ní věrohodněji použita holubičí angličtina. Obě povídky poskytují fascinující srovnání japonské kultury a vnímání mužských protagonistů, zejména v kontextu doby.

Povídka „Madame Butterfly“ je považována za horší kvůli neautentické holubičí angličtině a nepochopení japonské kultury. Mnozí ji považují za těžko srozumitelnou, což vede k nižšímu hodnocení tohoto příběhu.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

'madame Butterfly' and 'a Japanese Nightingale': Two Orientalist Texts

Obsah knihy:

Madame Butterfly (1898) a Japonský slavík (1901) se objevily na vrcholu americké fascinace japonskou kulturou. Tyto dvě novely jsou zde poprvé spojeny dohromady, aby ukázaly, jak definovaly a redefinovaly dobové mylné představy o "Orientu".

Jedná se o první reprint Japonského slavíka od jeho vydání v roce 1901, kdy Winnifred Eatonovou (pod pseudonymem Onoto Watanna) proslavil. Kniha Johna Luthera Longa Madame Butterfly seznámila americké čtenáře s postavou tragické gejši, která se zamiluje do temperamentního Američana a je jím odmítnuta; opera, kterou Puccini podle tohoto díla napsal, dodnes uchvacuje publikum na celém světě. Ačkoli Long zdůrazňoval necitlivost lidí ze Západu ve vztahu k Asiatům, věčně věrná Cho-Cho-San byla typickým příkladem asijské podřízenosti a západní nadvlády.

Japonský slavík posouvá Longovu revizi o několik kroků dál. Eatonova hrdinka je sama o sobě mocná a je milována za vlastních podmínek.

Japonský slavík je významný také svou skrytou osobní povahou. Ačkoli Eatonové pseudonym naznačoval, že je Japonka, ve skutečnosti byla čínského původu.

Žila ve společnosti, která byla zarytě protičínsky zaměřená, a tak používala japonskou zástěrku pro svou vlastní problematickou identitu a Japonský slavík vypovídá stejně tak o autorčině snaze přijmout své asijské dědictví jako o stereotypech, kterým se brání.