Machiavelli a epikureismus: An Investigation into the Origins of Early Modern Political Thought (Zkoumání počátků raně novověkého politického myšlení)

Původní název:

Machiavelli and Epicureanism: An Investigation into the Origins of Early Modern Political Thought

Obsah knihy:

Tato kniha zkoumá vliv epikurejské fyziky na argumentaci, kterou Machiavelli rozvíjí v Rozpravách o Liviovi. Za tímto účelem jsou v prvních třech kapitolách zkoumány celé dějiny filozofie a počátky atomistické filozofie.

Součástí tohoto zkoumání je i Platónova kritika atomistické filosofie z jeho dialogu Parmenidés. Platón totiž v Parmenidovi atomistickou filozofii vyvrací. Bylo vykonáno značné množství vědeckých prací, které dokazují proudy lukretiánského atomismu v Machiavelliho Florencii.

Jsou předloženy důkazy o Machiavelliho seznámení s lukretiánským textem a kniha poté přechází ke zkoumání transformačních argumentů samotných Rozprav o Liviovi.

Machiavelliho Rozpravy jsou prosyceny terminologií převzatou z fyziky: "materia" (hmota), "corpo" (tělo), "forma" (forma), "accidente" (nehoda). Angličtí překladatelé obvykle používají nějakou teorii, o kterou fyzikální tradici se Machiavelli opírá, aby mohli vést své překlady.

Tím, že si Machiavelli vypůjčil terminologii lukrativní fyziky, stává se schopným pojímat lidi v politické společnosti jako něco méně než lidi: jako "hmotu" neboli materia bez formy. Ve své analýze Machiavelliho nasazení pojmů z lukréciánské fyziky se pokouším odhalit brutalitu, která je vlastní Machiavelliho novým definicím prvků politiky, a celkový odpor jeho politické vědy k aristotelskému pojetí člověka jako politického zvířete. Klasická Aristotelova fyzika, kterou Machiavelli odmítl za vzor, poukazuje na dopředu hledící hybnost přírodních bytostí.

Pro Aristotela příroda zamýšlí lidskou politickou společnost jako arénu pro lidské naplnění. V aristotelské fyzice směřuje příroda k cíli v generaci, tj. k vyvrcholení přírodního bytí v jeho náležitém stavu dokonalosti.

Pro člověka je to spravedlnost, kvalita vztahů, která umožňuje štěstí. U Machiavelliho se objevuje nová zpolitizovaná fyzika.

V Machiavelliho modelu jsou lidské bytosti zformované hmoty prostřednictvím nových institucí a metod vlády opakovaně posílány "zpět ke svým počátkům", tj. do stavu izolace, nouze, zranění a bolesti. Poslední kapitolu knihy uzavírá zkoumání konkrétních institucí a metod, které nám Machiavelli nabízí k využití, má-li být jeho nová vize republiky uskutečněna.