Lítost nad čtenářem: O psaní se stylem

Recenze čtenářů

Kniha Suzanne McConnellové „Lítost nad čtenářem“ zkoumá učení Kurta Vonneguta o psaní prostřednictvím kombinace anekdot, citátů a postřehů z jeho života a nabízí jedinečnou perspektivu jak pro spisovatele, tak pro Vonnegutovy fanoušky. Zatímco mnozí čtenáři považují knihu za pronikavou a inspirativní, někteří poznamenávají, že postrádá praktické rady pro psaní a může zklamat ty, kteří hledají strukturované vedení.

Kniha je chválena pro svůj zábavný a poutavý styl, plný Vonnegutova vtipu a moudrosti. Čtenáři oceňují osobní anekdoty, cenné postřehy a způsob, jakým McConnell plynule kombinuje životopis s radami pro psaní. Kniha je považována za rozkošnou poctu Vonnegutovi, díky čemuž je příjemná pro fanoušky i užitečná pro začínající spisovatele.

Kritici poukazují na to, že v knize chybí praktické rady pro psaní, někteří ji považují za opakující se a přeplněnou dlouhými citáty. Někteří čtenáři očekávali spíše tradičního průvodce psaním než kombinaci životopisu a filozofie, což vedlo ke zklamání. Kromě toho se negativních ohlasů dočkalo vyprávění audioknihy, které někteří považují za nepříjemné.

(na základě 69 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Pity the Reader: On Writing with Style

Obsah knihy:

Kurt Vonnegut s oblibou říkával: „Cvičení v umění je způsob, jak rozvíjet svou duši.“ Po těchto slovech zkřivil rty do švestkového obličeje, protože věřil, jak důležitá tato myšlenka je. Škoda čtenáře je ztělesněním této myšlenky, knihou o psaní a životě a o tom, proč jdou tyto dvě věci dohromady. Obsahuje vzácné fotografie a reprodukce, Vonnegutovo vyprávění vlastními slovy o tom, jak se stal spisovatelem a proč je to důležité, a dosud nevyprávěné příběhy Vonneguta a o něm jako učiteli a příteli.

Ukazuje se, že jako učitel byl k psaní studentů velkorysý až do morku kostí, svérázný, trochu trýznivý a vždy kreativní, a tento portrét se nám zde v této knize stává vstupní branou k tomu, abychom Kurta Vonneguta jako člověka poznali lépe než kdykoli předtím.

Vonnegut vypráví, že jeho nejoblíbenějším dílem ze všech, které „zatím“ vytvořily jeho děti, je dopis, který jeho dcera Nanette napsala nespokojenému zákazníkovi poté, co potrápil novou servírku v restauraci, kde právě začala pracovat, a pak se s námi o tento dopis podělí. Ilustruje tak své první spisovatelské pravidlo: „Najdi si téma, na kterém ti záleží.“ Tato kniha je plná takových vzácných, důvěrně poučných okamžiků, které dohromady tvoří něco výjimečného. Vskutku škoda čtenáře.