Literatura dvou světů: Rané romány Kazua Ishigura

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Two-World Literature: Kazuo Ishiguro's Early Novels

Obsah knihy:

Rebecca Suterová se v této studii snaží zkomplikovat naše chápání světové literatury zkoumáním tvůrčího a kritického využití kulturních stereotypů v raných románech Kazua Ishigura. "Světová literatura" je v posledních letech stále více zkoumána: Aamir Mufti ji označil za výsledek "myšlení jednoho světa", dědictví imperiálního systému mapování kultur z jednotné perspektivy.

Suter považuje Ishigurovu beletrii za důležitou alternativu k tomuto paradigmatu. Ishiguro, který se narodil v Japonsku, vyrůstal ve Velké Británii a byl přeložen do celé řady jazyků, po celou svou kariéru vědomě využíval své mnohočetné kulturní pozice k tvorbě textů, které nahlížejí na široké lidské problémy výrazně odlišným způsobem. Prostřednictvím pozorného čtení jeho raných vypravěčských strategií Suter vysvětluje, jak Ishiguro dokázal vytvořit "literaturu dvou světů", která se zabývá univerzálními lidskými problémy a vyhýbá se úskalím jediné, na Západ zaměřené perspektivy "vize jednoho světa".

Zasazení jeho prvních dvou románů, Bledý pohled na kopce (1982) a Umělec plovoucího světa (1986), do Japonska, které bylo explicitně použito jako metafora, umožnilo Ishigurovi parodovat a podvracet západní stereotypy o Japonsku, a tím zpochybnit univerzálnost západních hodnot. Tato subverze byla umocněna v jeho třetím románu The Remains of the Day(1989), který je dokonale čitelný skrze anglické i japonské kulturní paradigma.

V návaznosti na tuto subverzi stereotypů Ishiguro ve svých raných dílech zkoumá složitý vztah mezi sociální podmíněností a dějinností a ukazuje, jak chování postav souvisí s jejich kulturním dědictvím, ale nelze je na něj redukovat. Tento přístup je základem autorova přesvědčivého zobrazení lidské zkušenosti v novějších dílech, jako jsou Nikdy mě nenech odejít(2005) a Pohřbený obr (2015), která Ishigurovi vynesla celosvětové publikum a Nobelovu cenu.

Čtenáři Ishigurovy dvousvětové literatury, zbavení snadných vysvětlení v rámci myšlení o jednom světě, jsou nuceni ocenit složitost vzájemného propojení individuální a kolektivní identity, osobní a historické paměti a vlivu a dějinnosti, aby získali diferencovanější, "dvousvětové ocenění" lidské zkušenosti.