Literární nároky na půdu: Indiánská pozemková otázka“ od Pontiakovy války po Attawapiskat“

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Literary Land Claims: The Indian Land Question" from Pontiac's War to Attawapiskat"

Obsah knihy:

Literatura nejenže představuje Kanadu jako "náš domov a rodnou zemi", ale byla použita jako důkaz civilizace potřebné k tomu, aby si tuto zemi nárokovali a ovládali. Domorodé obyvatelstvo bylo dlouho představováno jako potulující se "divoši" bez nároku na půdu a bez literatury. Literární nároky na půdu: Od Pontiacovy války po Attawapiskat analyzuje díla, která vznikla mezi rokem 1832 a koncem 70. let 20. století a jejichž autoři se těmto dominantním představám vzepřeli.

Margery Fee zkoumá romány Johna Richardsona o Pontiakově válce a válce z roku 1812, které dokumentují porušení britských slibů domorodým národům. Podrobně čte proslovy Louise Riela k soudu na konci jeho procesu v roce 1885 a ukazuje, že jeho vize sdílení země vychází z domorodé hodnoty respektu. Fee tvrdí, že vize Šedé sovy i E. Pauline Johnsonové jsou zastřeny zpochybňováním jejich autenticity. Nakonec ukazuje, jak vypravěč Harry Robinson využívá současný okanaganský rámec, aby vysvětlil, jak odmítnutí bílých dělit se o půdu znamenalo, že Kojot sám musel uzavřít dohodu s anglickým králem.

Fee dochází k závěru, že navzdory podpoře hladovky Theresy Spenceové, iniciativě "Idle No More" a Komisi pro pravdu a usmíření v indiánských školách se stále šíří příběh o "divokých Indiánech" a "civilizovaných Kanaďanech" a o nadřazeném nároku druhé skupiny na "rozvoj" kanadské půdy a zdrojů. Má-li být země respektována a sdílena tak, jak by měla, potřebuje literární věda nový kritický narativ, který by se zabýval myšlenkami domorodých spisovatelů a intelektuálů.