Libro Blanco: La Reclamacin Venezolana del Territorio Esequibo / Bílá kniha: The Venezuelan Claim of the Esequibo Territory / Bílá kniha: Venezuelský nárok na území Esequibo

Původní název:

Libro Blanco: La Reclamacin Venezolana del Territorio Esequibo / White Book: The Venezuelan Claim of the Esequibo Territory

Obsah knihy:

Tato kniha analyzuje pozici Venezuely ve vztahu k jejím nárokům vůči Guyaně na území Essequibo v souladu s Ženevskou dohodou z roku 1966, která byla podepsána s hlavním cílem Venezuely dosáhnout mírového, uspokojivého a pro strany přijatelného řešení. Neúspěch smíšené komise, která byla jmenována v souladu s ustanoveními dohody, vedl k vytvoření atmosféry politického nepřátelství Guyany vůči Venezuele, což vyústilo v podpis protokolu z Port of Spain v roce 1970. Po uplynutí této lhůty však Venezuela navrhla Guyaně, aby spor vyřešila přímým jednáním, ta však nesouhlasila a místo toho navrhla zvolit soudní řešení před Mezinárodním soudním dvorem, což Venezuela odmítla.

V tomto případě strany přijaly pro řešení sporu pouze figuru dobrých služeb, čímž vynechaly ostatní prostředky mírového urovnání sporů, které předpokládá článek 33 Charty Organizace spojených národů, a to "jednání, vyšetřování, zprostředkování, smírčí řízení, rozhodčí řízení, soudní urovnání, využití regionálních agentur nebo ujednání nebo jiných mírových prostředků podle vlastní volby". " Pozice Venezuely se vždy soustředila na praktické urovnání sporu, ať už diplomatickou, nebo politickou cestou, ale nikdy na přijetí soudní cesty jako prostředku urovnání, neboť ta je zcela v rozporu s povahou dohody, a proto prozatímní předsednictví Juana Guaida a venezuelské Národní shromáždění spojily své síly, aby tento postoj jasně vyjádřily, přičemž jeho průběh je uveden v této knize.

Kniha analyzuje postoj Venezuely k jejím nárokům vůči Guyaně na území Esequibo podle Ženevské dohody z roku 1966, která byla podepsána s cílem Venezuely dosáhnout mírového, uspokojivého a pro strany přijatelného uspořádání. Neúspěch smíšené komise, která byla jmenována v souladu s ustanoveními dohody, vedl k vytvoření atmosféry politického nepřátelství ze strany Guyany vůči Venezuele, což vyústilo v podepsání protokolu z Port of Spain v roce 1970. Po uplynutí období stanoveného protokolem však Venezuela navrhla Guyaně vyřešení sporu přímým jednáním, což Guyana nepřijala, ale navrhla zvolit soudní řešení před Mezinárodním soudním dvorem, což Venezuela odmítla.

V tomto případě strany přijaly pro řešení sporu pouze figuru dobrých služeb, čímž vynechaly ostatní prostředky mírového řešení sporů předpokládané v článku 33 Charty Organizace spojených národů, a to "jednání, vyšetřování, zprostředkování, smírčí řízení, rozhodčí řízení, soudní urovnání, využití organizací nebo regionálních dohod nebo jiných mírových prostředků podle jejich volby". Pozice Venezuely se vždy soustředila na praktické urovnání sporu, a to buď diplomatickou, nebo politickou cestou, nikdy však nepřijala soudní cestu jako způsob řešení, neboť ta je zcela proti povaze dohody, a proto prozatímní prezident Juan Guaid a Národní shromáždění Venezuely spojili své úsilí, aby tento postoj jasně vyjádřili, jehož průběh je uveden níže a který se odráží v této knize.