Aplikace genetické diagnostiky a reprodukční medicíny umožňují zamýšleným rodičům stále více ovlivňovat genetickou výbavu svých potomků.
Taková "liberální eugenika" se nyní prosazuje i ve filozofii a bioetice. Kde však leží kořeny takového myšlení a jak by měla být posuzována komplexní reprodukční svoboda? Studie, vycházející z liberální etiky, přináší imanentní kritiku liberální eugeniky a rozvíjí vlastní postoj k tomu, jak se vypořádat s novými možnostmi genetického inženýrství.
