Letecká válka v jižním Pacifiku, svazek 4: Buna a Milne Bay, září 1942

Recenze čtenářů

Čtvrtý svazek série Letecká válka v jižním Pacifiku od Michaela Claringbulda a Ingmana podrobně zkoumá letecké kampaně v jižním Pacifiku během druhé světové války, konkrétně v období od června do září 1942. Kniha pokračuje v důkladném přístupu svých předchůdců, dokumentuje jednotlivé mise a operační souvislosti a zároveň osvětluje přehlížené aspekty, jako jsou ztráty způsobené počasím a nepřesnosti v nárocích na vítězství obou stran. Přestože si zachovává vysokou kvalitu výzkumu a produkční standardy, někteří čtenáři poznamenali, že tento svazek působí kratším dojmem a že některá témata byla z vyprávění vyškrtnuta.

Podrobné a důkladné zkoumání leteckých kampaní, dobře prozkoumané a napsané, obsahuje cenné poznatky o operačních souvislostech a jednotlivých misích, kvalitní zpracování, dobře ilustrované a autoritativní autor.

Někteří čtenáři měli pocit, že svazek je kratší než předchozí, s menším rozsahem pokrytí souvisejících bitev. Vyprávění se může zdát neúplné bez uvedení pátého svazku.

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

South Pacific Air War Volume 4: Buna & Milne Bay, September 1942

Obsah knihy:

Čtvrtý díl popisuje letecké boje v jižním Pacifiku v kritickém období mezi 19. červnem a 8. zářím 1942. Lze jej číst samostatně nebo jako pokračování prvních tří svazků, které pokrývají prvních šest měsíců války v Tichomoří a vrcholí bitvou o Korálové moře.

Na rozdíl od předchozích tří svazků se ve vodách Nové Guineje neobjevily žádné letadlové lodě. Místo toho leteckou válku vedly výhradně pozemní letecké jednotky. Dělo se tak za stále složitější strategické situace, kdy se Japonci vylodili jak u Buny, tak u Milne Bay. Poprvé bylo úkolem letectva v divadle podporovat pozemní síly obou stran, které se zapojily do krvavého boje v horách Papuy a poté v úzké bahnité bažině Milne Bay.

Dvě veteránské japonské letecké skupiny, Tainan a No. 4 Kokutai, pokračovaly v herkulovském boji proti sílícímu odporu Spojenců. Tváří v tvář pokračujícímu opotřebovávání dosáhli japonští piloti mnoha pozoruhodných úspěchů, včetně několika vytoužených vzdušných vítězství proti B-17. Od srpna pak do divadla dorazila spousta čerstvých japonských jednotek včetně No. 2, No. 6, Chitose, Misawa a Kisarazu Kokutai.

Letouny USAAF P-39 a RAAF P-40E reagovaly misemi blízké podpory v nízkých hladinách a letouny B-25, B-26 a B-17 zintenzivnily neúnavné bombardování. Ke konci tohoto období si svůj bojový debut odbyly strainery A-20A, které předznamenaly radikální návrh budoucí útočné taktiky v divadle.

Nikdy předtím nebyla tato kampaň popsána tak podrobně, přičemž spojenecké záznamy byly porovnány s japonskými záznamy, aby bylo dosaženo skutečně faktického popisu konfliktu.