Lepší je být mrtvý

Recenze čtenářů

Román „Better Off Dead“ získal od čtenářů smíšené hodnocení, někteří si užívali klasický vzorec Jacka Reachera a jiní považovali styl psaní a charakterizaci postav za nedostatečné ve srovnání s předchozími knihami. Zatímco někteří chválili poutavý děj a známé prvky, mnozí vyjádřili zklamání z vývoje postav, tempa a celkového provedení příběhu.

Poutavý děj s dobrým tempem a známými prvky Reachera; někteří čtenáři jej považovali za zábavný a slušný přírůstek do série.

Špatný vývoj postav, nekonzistentní styl psaní a nedostatečná komplexnost; někteří měli pocit, že jde o nevýrazné nebo nudné čtení s četnými gramatickými problémy a nevěrohodnými situacemi.

(na základě 3145 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Better Off Dead

Obsah knihy:

Kapitola 1

Cizinec se dostal na místo pod pouličním osvětlením ve 23:00, jak bylo domluveno.

Světlo bylo snadné najít, přesně jak mu bylo řečeno. Bylo jediné v celém areálu, které ještě fungovalo, až na jeho vzdáleném konci, šest metrů od rozeklaného kovového plotu, který odděloval Spojené státy od Mexika.

Byl sám. A neozbrojený.

Jak bylo dohodnuto.

Auto se objevilo v 11:02. Drželo se uprostřed prostoru mezi rovnoběžnými řadami uzamčených garáží. I ty byly kovové. Střechy pokřivené sluncem. Stěny zničené pískem. Pět vpravo. Čtyři vlevo. A zbytky jedné další ležely roztrhané a zkorodované deset stop stranou, jako by v ní před lety něco vybuchlo.

Světla auta svítila jasně, takže bylo těžké rozpoznat značku a model. A nebylo možné vidět dovnitř. Pokračovalo dál, dokud nebylo patnáct metrů daleko, pak zabrzdilo, zakymácelo se na opotřebovaných pružinách a usadilo se do nízkého oblaku písečného prachu. Pak se jeho přední dveře otevřely. Obě. A z nich vystoupili dva muži.

Ne podle dohody.

Obě zadní dveře vozu se otevřely. Vystoupili další dva muži.

Rozhodně ne podle dohody.

Čtyři muži se zastavili a prohlíželi si cizince. Bylo jim řečeno, že mají očekávat někoho velkého, a tenhle chlapík tomu rozhodně odpovídal. Měřil metr osmdesát. Vážil dvě stě padesát kilo. Hrudník jako trezor na zbraně a ruce jako lžíce bagru. A ošuntělý. Měl hrubé a neupravené vlasy. Už několik dní se neholil. Jeho oblečení vypadalo lacině a špatně padnoucí, až na boty. Něco mezi tulákem a neandrtálcem. Nebyl to někdo, koho by někdo postrádal.

Řidič vykročil vpřed. Byl o pár centimetrů menší než cizinec a o dobrých padesát kilo lehčí. Na sobě měl černé džíny a černé tričko bez rukávů. Na nohou měl černé boty v bojovém stylu. Hlavu měl oholenou, ale obličej mu zakrýval plnovous. Ostatní kluci ho následovali a zařadili se vedle něj.

„Ty peníze? „ Řekl řidič.

Cizinec si poklepal na zadní kapsu džínů.

„Dobře. „ Řidič kývl směrem k autu. „Na zadní sedadlo. Nastupte si. “

„Proč?“

„Abych tě mohl odvézt k Michaelovi. “

„Taková nebyla dohoda. “

„Jistěže byla. “

Cizinec zavrtěl hlavou. „Dohoda zněla, že mi řekneš, kde je Michael. “

„Řeknu ti to. Ukaž. Jaký je v tom rozdíl? “

Cizinec nic neřekl.

„No tak. Na co čekáš? Dej mi peníze a nastup do auta. “

„Když se dohodnu, tak to dodržím. Jestli chceš peníze, řekni mi, kde je Michael. “

Řidič pokrčil rameny. „Dohoda se změnila. Ber, nebo nech být. “

„Nechám to být. “

„Tak dost. „ Řidič sáhl za záda a vytáhl z opasku pistoli. „Nechte těch keců. Nastup si do auta. “

„Nikdy jsi mě nechtěl vzít k Michaelovi. “

„Nekecej, Sherlocku. “

„Chtěl jsi mě vzít k někomu jinému. K někomu, kdo má pro mě otázky. “

„Už žádné řeči. Nastup do auta. “

„Což znamená, že mě nemůžeš zastřelit. “

„Což znamená, že tě nemůžu zabít. Přesto. Pořád tě můžu zastřelit. “

Cizinec řekl: „Můžeš? “

Svědek by řekl, že se cizinec téměř nepohnul, ale nějak ve zlomku vteřiny se mezi nimi zavřel a držel ruku na řidičově zápěstí. Které vytáhl nahoru jako pyšný rybář, který něco vytahuje z moře. Přinutil ho vytáhnout ruku vysoko nad hlavu. Zvedl ji tak vysoko, že se chlap zvedl na špičky. Pak mu vrazil levou pěstí do boku. Tvrdě. Úder, který by normálně člověka srazil k zemi. A udržet ho na zemi. Jenže řidič nespadl. Nemohl. Byl zavěšený za ruku. Nohy mu sklouzly dozadu. Zbraň mu vypadla z prstů. Rameno se mu vykloubilo. Šlachy se natáhly. Žebra se roztříštila. Byla to groteskní kaskáda zranění. Každé z nich bylo samo o sobě vyčerpávající. V tu chvíli si však žádného z nich téměř nevšiml. Protože celá horní část jeho těla se zmítala v agónii. Projely jím palčivé blesky bolesti, které vycházely z jednoho místa. Z místa těsně pod podpažím, kde se pod kůží tísnila hustá spleť nervů a lymfatických uzlin. Přesně to místo, které