La carne del cielo

Obsah knihy:

V knize La carne del cielo je verš, který by mohl každého, kdo vstoupí na její stránky, dobře usadit (nebo svést na scestí v lese znamení): „Esa forma de hablar con los muertos“ (Tento způsob rozhovoru s mrtvými).

Carlos Daz Barrios ví, že báseň je napsána pro sebe nebo pro Nikoho, tedy že je zpívána tomu čtenáři, který je vždy mrtvý, protože mluvit s příkazy nebe znamená jednat ve zničeném amfiteátru plném přízraků. Jako Vergilius vedený Rilkem (v této knize zaznívá: „Kdo, budu-li volat, vyslyší mě z nebeských chórů? „), Blakem (obrazy jsou zde pitoreskními ozvěnami či uniklými verši básní) a Eliotem (“Co mohlo být a co bylo / směřuje k jedinému konci, stále přítomnému"), Carlos Daz Barrios vstupuje (nám) do znepokojivé básnické dramaturgie.