La Bella Lingua: Můj milostný vztah k italštině, nejkouzelnějšímu jazyku na světě

Recenze čtenářů

La Bella Lingua Dianne Halesové je kniha, v níž se prolíná krása italského jazyka s kulturním vyprávěním, osobními anekdotami a historickými postřehy. Čtenáři ji považují za inspirativní a příjemnou, zejména ti, kteří se zajímají o Itálii nebo italský jazyk a nacházejí potěšení jak ve stylu psaní, tak v informativním obsahu. Někteří čtenáři však očekávali spíše zaměření na jazyk než kulturně-historický důraz, který jim kniha nabízí.

⬤ Inspirativní a poutavý styl psaní
⬤ Poutavé kulturní a historické poznatky o Itálii
⬤ Podněcuje zájem o italský jazyk a kulturu
⬤ Zábavné anekdoty, které rezonují s osobními zkušenostmi
⬤ Přehledné a čtivé
⬤ Vhodné jak pro studenty italštiny, tak pro ty, kteří nemají v úmyslu se jazyk učit.

⬤ Zaměřuje se spíše na kulturní historii než na praktickou výuku jazyka
⬤ Někteří čtenáři považovali osobní anekdoty za nereálné nebo nudné
⬤ Nedostatek podrobných lingvistických diskusí může milovníky jazyka zklamat
⬤ Omezená diskuse o jižní Itálii a italském regionalismu
⬤ Absence rejstříku je pro některé čtenáře frustrující.

(na základě 240 hodnocení čtenářů)

Původní název:

La Bella Lingua: My Love Affair with Italian, the World's Most Enchanting Language

Obsah knihy:

Oslava italského jazyka a kultury La Bella Lingua je příběhem o tom, jak jazyk formoval národ, na pozadí osobní snahy jedné ženy mluvit plynně italsky.

Pro každého, kdo navštívil Itálii, je představa italského života velmi lákavá. Ale aby se člověk stal opravdovým Italem, musí se naučit jazyk. Tak začala svou cestu Dianne Halesová. V knize La Bella Lingua přináší příběh svých desítky let trvajících zkušeností s "nejoblíbenějším a nejmilejším jazykem na světě" spolu s poznáváním italské historie, literatury, umění, hudby, filmů, životního stylu a jídla v pravé opeře amorosa - díle její lásky k Itálii.

V průběhu pětadvaceti let se učila italsky prostřednictvím jazykové školy Berlitz, knih, CD, podcastů, soukromých výukových programů a konverzačních skupin a především pobytem v Itálii. Italština se tak pro ni stala nejen vášní a potěšením, ale i pasem do italské historie a její duše. Autorka zve čtenáře, aby se s ní vydali po stopách vývoje italštiny v pikantních graffiti na zdech Pompejí, v Dantových žhavých kantátech a v Boccacciově oplzlém Dekameronu. Líčí, jak společenské grácie zůstávají vetkány do struktury italštiny: dokonce i čiperné "čau", které slouží jako "ahoj" a "nashle", odráží staletí bella figura. A vyzdvihuje slávu italského jídla a jeho bohatého a často bouřlivého gastronomického jazyka: Italové obratně popisují někoho upjatého jako baccala (sušená treska), dotěrného člověka, který do všeho strká nos, jako prezzemolo (petržel), bezcenný nebo banální film jako polpettone (velká masová koule).

Stejně jako Dianne se i čtenáři knihy La Bella Lingua ocitnou innamorata, okouzleni italštinou, fascinováni její ságou, dráždeni jejími dobrodružstvími, závislí na jejím zvuku a stále dychtiví trávit více času v její společnosti.