Recenze čtenářů
Shrnutí:Čtenáři oceňují knihu Reeve Lindberghové „Kupředu odtud“ pro její poutavou, hřejivou prózu a humorné, ale zároveň dojemné úvahy o stárnutí, rodině a životních zkušenostech. Kniha rezonuje s mnoha čtenáři na osobní a blízké úrovni a často působí jako rozhovor s blízkým přítelem. Někteří kritici však poznamenali, že kniha má části, které se zdají být roztříštěné nebo méně soustředěné, a některé úvahy o rodinné historii mohou působit příliš glosovaně.
Klady:Poutavé a relativní psaní, hřejivý humor, pronikavé úvahy o stárnutí a rodině, schopnost hluboce rezonovat se čtenáři, uklidňující a příjemné čtení, zručné a pozorné psaní, charakterizováno jako okouzlující a rozkošné.
Zápory:Některé části mohou působit roztříštěně nebo nesoustředěně, části jsou vnímány jako rozvláčné nebo zbytečné, objevuje se kritika nedostatečné hloubky týkající se rodinné historie a složitostí, což vede k určité nespokojenosti s jejím komplexním vyprávěním.
(na základě 72 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Forward from Here: Leaving Middle Age--And Other Unexpected Adventures
Obsah knihy:
Reeve Lindberghová se ve své nové knize, která je vtipná i teskná, zamýšlí nad vstupem do nové životní etapy, nad šedesátkou, tedy nad obdobím, které její matka Anne Morrow Lindberghová kdysi označila za mládí stáří. Píše, že je to životní období, které přináší nečekaná překvapení. Stáří přináší ztráty, ale i lásku, pohromy, ale i radost. Žáci druhé třídy, které Reeveová před mnoha lety učila, jsou dnes ve středním věku; její vlastní děti rostou, vdávají se, samy mají děti. Čas letí, podotýká, ale pokud jsem ochotná letět s ním, pak mohu být ve vzduchu také. Významné narozeniny jsou také příležitostí k sebereflexi, ačkoli taková sebereflexe nemusí vést k ničemu jinému než k uvědomění, jak říká Reeveová, že prostě vypadám, že jsem to dál já, stejný člověk, jakým jsem byl ve dvanácti i v padesáti. V šedesáti, jak poznamenává, jediné, co mohu se zbytkem svého života skutečně udělat, je... prožívat ho celý, každý jeho kousek, jak jen to půjde, tak dlouho, jak jen to půjde.
Věk je jen jedním z mnoha témat, o nichž Reeve píše s nadhledem a vhledem. V severním Vermontu je příroda nedílnou součástí každodenního života, zejména na farmě. Ať už jde o přílet a odlet některých ptáků na jaře a na podzim, putování želv nebo jarní rituál jehňat, svět přírody je neustálým zjevením.
S břitkým smyslem pro humor se Reeve zamýšlí nad neduhy stárnoucího těla i nad mnoha novými léky, které tyto neduhy léčí. Krátce se zamýšlí nad riziky drogové závislosti a píše, že to nejmenší, co pro sebe (generace šedesátníků) můžeme udělat, je dostát své mytologii a brát spoustu léků. Tedy legálních drog - ačkoli to, co nás s přibývajícím věkem udržuje, nejsou drogy, ale úcta k životu umocněná soucitem, smyslem pro humor a zdravým rozumem.
A samozřejmě je tu rodina - zejména u Lindberghů. Reeveová píše o tom, jak třicet let po otcově smrti a dva a půl roku po matčině smrti zjistila, že její otec měl v Evropě tři tajné rodiny. Cestuje za nimi a učí se rozšiřovat své sebepochopení: dcera, matka, sestra - sestra mnohem více sourozenců, než znala, v rodině složitější, než si vůbec dokázala představit.
Kupředu odsud je odvážná kniha, kniha k zamyšlení, vtipná kniha -- kniha, která okouzlí a zaujme každého, kdo je na cestě od středního věku k nejisté budoucnosti, která ho čeká.
