Kultura traumatu: Politika hrůzy a ztráty v médiích a literatuře

Původní název:

Trauma Culture: The Politics of Terror and Loss in Media and Literature

Obsah knihy:

Dá se říci, že každé trauma je dvěma traumaty nebo deseti tisíci traumaty - podle počtu zúčastněných osob. To, jak člověk událost prožívá a jak na ni reaguje, je jedinečné a do značné míry závisí na jeho přímém či nepřímém umístění, osobní psychické historii a individuálních vzpomínkách. Stejně důležité pro prožívání traumatu jsou však i širší politické a kulturní souvislosti, v nichž se katastrofa odehrává, a způsob, jakým je „řízena“ institucionálními silami, včetně médií.

E. Ann Kaplanová v knize Trauma Culture zkoumá vztah mezi dopadem traumatu na jednotlivce a na celé kultury a národy. Tvrdí, že lidé mají nutkavou potřebu čerpat význam z osobní zkušenosti a sdělovat to, co se děje ostatním, a zkoumá umělecké, literární a filmové formy, které jsou často používány k propojení individuální a kolektivní zkušenosti. Na řadě případových studií, mezi něž patří například Mojžíš a monoteismus Sigmunda Freuda, La Douleur Marguerite Durasové, Rue Ordener, Rue Labat Sarah Kofmanové, Spellbound Alfreda Hitchcocka a Noční výkřiky Tracey Moffattové, ukazuje, jak lze empatii podpořit bez senzacechtivého prvku, který je pro média typický.

Tato vášnivá studie od druhé světové války po 11. září výmluvně prochází spornými debatami kolem teorie traumatu a přesvědčivě obhajuje zodpovědné sdílení a překládání katastrof.