Kristova nevěsta jde do pekla: Metafora a ztělesnění v životě zbožných žen v letech 200-1500

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

The Bride of Christ Goes to Hell: Metaphor and Embodiment in the Lives of Pious Women, 200-1500

Obsah knihy:

Raný křesťanský spisovatel Tertulián poprvé použil přívlastek „Kristova nevěsta“ pro vzpurné panny v Kartágu jako prostředek k vynucení ženské poslušnosti.

Od té doby se od panny jako Kristovy choti očekávalo, že bude projevovat matrónovskou skromnost a náležitou podřízenost, což omezovalo starobylou schopnost panenství destabilizovat genderové role. V raném středověku důraz na panenství a s ním spojená úzkost z jeho možné ztráty posílily důraz na klaustraci v ženských řeholních společenstvích a zároveň hluboce znevážily ne-panenské členky daného společenství.

S rostoucím významem záměrnosti při určování duchovního profilu člověka ve vrcholném středověku se titul nevěsty mohl vztahovat a přivlastňovat i na laické ženy, které nebyly pannami. Takové případy demokratizace se shodovaly s rozvojem nevěstinské mystiky a postupnou somatizací ženské spirituality. Tyto faktory napomáhaly pěstovat stále doslovnější a erotizovanější diskurz: ženy začaly podstupovat mystická ztvárnění svého spojení s Kristem, včetně extatických konzumací a živých přízračných těhotenství.

Mystičky se také stále více sbližovaly se svými zpovědníky a dalšími duchovními důvěrníky, kteří byli někdy představováni jako zástupci nebeského ženicha. Dramatické prolínání duchovního a tělesného v ženských projevech religiozity vyvolávalo u církevních autorit obavy, které se soustřeďovaly kolem postavy čarodějnice a jejího tělesného uvedení do sabatu.