Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Setha Andrewse „Křesťanství mě přimělo mluvit jako idiot“ nabízí vtipné a zároveň kritické zkoumání křesťanství, zejména se zaměřením na absurdity a chyby v jeho učení a praxi. Autor se dělí o osobní postřehy a úvahy ze své zkušenosti bývalého křesťana a poskytuje lehkou, ale podnětnou kritiku křesťanské kultury. Ačkoli je styl psaní poutavý a přístupný, kniha nemá sloužit jako hluboká teologická analýza.
Klady:⬤ Vtipný a zábavný styl psaní, který udržuje čtenáře v napětí.
⬤ Poskytuje humorný pohled na absurdity křesťanské víry.
⬤ Promyšlená kritika, která rezonuje s těmi, kdo zpochybňují křesťanská dogmata.
⬤ Přístupný širokému publiku, včetně těch, kteří mají křesťanské zázemí a uvažují o opuštění víry.
⬤ Povzbuzuje čtenáře ke kritickému zamyšlení nad vlastním přesvědčením, aniž by urážel ty, kteří je stále zastávají.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři mají pocit, že kniha příliš zjednodušuje složitá témata a nezabývá se dostatečně hluboko křesťanskou teologií.
⬤ Ve verzi pro Kindle chybí odkazy na referenční materiály, které by mohly zlepšit porozumění.
⬤ Nemusí být vhodná pro přesvědčené věřící, protože zpochybňuje základní aspekty křesťanství.
⬤ Některé kritiky mohou působit přehnaně nebo bez nuancí.
(na základě 54 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Christianity Made Me Talk Like an Idiot
Obsah knihy:
Seth Andrews nebyl během svých třiceti let evangelikálního křesťanství idiot. Nebyl neinteligentní, ani se jeho IQ nezměnilo, když nakonec zcela opustil náboženství.
Považoval se za přemýšlivého, morálního, rozumného a přinejmenším stejně inteligentního jako průměrný člověk. Jinými slovy, nebyl to idiot. Přesto kupodivu často jako idiot působil.
V jakémkoli jiném kontextu by se křesťané pravděpodobně usmívali, vysmívali nebo se pohoršovali nad mnoha svými "normálními" vírami a praktikami: přehrávaným velikonočním ukřižováním, pojídáním "masa" při měsíčním přijímání, zpíváním chvalozpěvů o omývání krví a objímáním Bible obsahující verše z Písma o zlatých hemoroidech, apokalyptických dracích a lidských obětech, Tak co se děje? Jsou tyto představy přijímány jen proto, že jsou známé? Dávají vůbec nějaký smysl? A působí na jinak rozumné lidi jako na idioty? Seth Andrews přiznává, že pro něj samotného byla odpověď jednoznačně ano. Pro všechny ostatní? Přečtěte si knihu a rozhodněte se.
