Kožešinová válka: Politické, ekonomické, kulturní a ekologické dopady obchodu s kožešinami na Západě v letech 1765-1840

Recenze čtenářů

Recenze chválí knihu Davida Bainbridge „Lekce z historie“ pro její komplexní a nadějný přístup k otázkám životního prostředí a historickým událostem souvisejícím s obchodem s kožešinami. Kniha je oceňována pro svou hloubku výzkumu, krásné psaní a pronikavé ilustrace, což z ní činí cenný zdroj informací pro zájemce o americkou historii a udržitelný rozvoj.

Dobře prozkoumaná, krásně napsaná, přináší naději s praktickými řešeními, komplexní pochopení environmentálních a historických otázek, pozoruhodné ilustrace.

Někteří čtenáři mohou považovat zaměření na zhoršování životního prostředí za tíživé nebo odrazující.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Fur War: The Political, Economic, Cultural and Ecological Impacts of the Western Fur Trade 1765-1840

Obsah knihy:

Obchod se zvířecími kožešinami hrál klíčovou roli v rozvoji a konečném vlastnictví půdy a zdrojů na západním pobřeží Severní Ameriky. Přesto je v dějinách a chápání Západu často opomíjen.

V kalifornských učebnách je téměř úplně vynecháván. Mezi aktéry tohoto složitého konfliktu patřilo Rusko, Velká Británie, Amerika, Francie, Španělsko, Mexiko, Havaj a mnoho prvních národů, jejichž území to bylo. Obchod s kožešinami byl někdy neuvěřitelně výnosný a pomohl některým mužům a ženám velmi zbohatnout.

Ekonomické výnosy a daně také pomáhaly podporovat vlády.

Častěji však obchod s kožešinami vedl k utrpení, zneužívání, smrti a zoufalství námořníků, traperů a obchodníků s kožešinami, kteří se na něm podíleli. Nejvýnosnější období bylo velmi krátké.

Trvalé dopady jsou však závažné pro první národy, jejichž území bylo napadeno, a pro ekosystémy, které byly zbaveny bobra mořského. Zneužívání a konflikty vedly k odporu a válkám, které v některých případech zdecimovaly místní komunity. Docházelo k masakrům, ale častěji to nebylo úmyslné.

Domorodci byli potřební ke sběru kožešin, ale proti zavlečeným nemocem byli málo odolní nebo vůbec. Počínaje prvním kontaktem s objeviteli prošla regionem řada epidemií neštovic, malárie, chřipky, syfilidy a dalších nemocí. Někdy zahynulo 50-90 % lidí v kmenových skupinách a návštěvníci nacházeli jen lebky a kosti.

Intermitentní horečku ve 30. letech 19.

století náhodně rozšířili trapeři Hudsonovy zálivové společnosti. Ničivá byla zejména v Oregonu a Kalifornii. Úmrtí tolika domorodců vedlo k sociálnímu rozvratu i v nejsilnějších kmenových skupinách.

Mnoho kmenů a kmenových skupin zaniklo dříve, než byly zaznamenány v deníku nebo umístěny na mapě.

Některé však přežily a obnovily se co do počtu obyvatel i ducha. Je vyvíjeno úsilí o záchranu, obnovu a používání domorodých jazyků. Dopady obchodu s kožešinami jsou dodnes patrné na pobřeží a řekách Aljašky, Kanady a amerického západu.

Na obnově těchto ekosystémů pracuje mnoho skupin a institucí a každý se na ní může podílet.