Původní název:
The Greenhouse Church
Obsah knihy:
Skleníky mají bohatou historii. Mají také vznešený počátek. Podle Plinia Staršího, když královští lékaři informovali císaře Tiberia v Římě v prvním století, že by měl jíst denně jednu okurku, začala stavba speciálního domu pro rostliny. Materiál na střechu umožňoval průnik slunečního světla a kamenné stěny dovolovaly teplu z ohňů venku ohřívat vzduch uvnitř. Tento raný skleník zajišťoval nepřetržitý přísun okurek, které následně udržovaly zdraví vládce římské říše.
Od prvního století se skleníky dále vyvíjely. Kamenné stěny a střechu ze slídy nebo selenitu nahradily materiály jako sklo, sklolaminát a plast. K dispozici jsou nyní moderní systémy vytápění, ventilátory a počítače, které udržují správnou teplotu vzduchu pro nepřeberné množství plodin. Fyzikální materiály, konstrukční metody a techniky se v průběhu let změnily, účel však zůstal stejný.
Stále potřebujeme skleníky, abychom zajistili nepřetržitý přísun určitých plodin. Pomocí skleníku může zahradník určit teplotu a vlhkost, kterou rostliny potřebují. Skleník nabízí místo ochrany. Ačkoli je stále nutná pečlivá údržba, skleník napomáhá rozvoji požadovaných výsledků.
Místní kostel má se skleníkem významnou souvislost. Místní církev se zrodila, aby byla místem, kde roste Boží lid. Král králů uvedl církev v život nejen proto, aby chránila jeho děti před falešnými učiteli, ale také proto, aby živila jeho ovce. V průběhu let se fyzická podoba církevní budovy měnila. Cihly, malta a ocel nahradily otevřená pole a stany, kde se dříve lidé scházeli, aby naslouchali Slovu. Moderní ozvučovací a osvětlovací systémy nahradily jednoduché vybavení domácích kostelů. Účel místního sboru však zůstává nezměněn. Místní církev je stále místem, kde Boží lidé rostou a stávají se duchovními vůdci.
Někteří pastoři a vedoucí církve se vzdálili od účelu církve. Církev není klub nebo firma, i když některé postoje a chování, které v některých církvích převládají, by mohly naznačovat opak. Aby církev mohla zajistit optimální duchovní růst věřících a vychovávat duchovní vůdce, musí obnovit svůj účel. Místní církev se musí vrátit k tomu, čím měla být - ke skleníku. Tomu mě naučila moje dlouholetá zkušenost s církví.
Přestože toužím stát se tím, kým mě Bůh chtěl mít, zjistil jsem, že je obtížné soustředit se na své silné stránky namísto neustálých starostí o to, abych splnil očekávání lidí, která ode mě mají. Prvních deset let své profesionální pastorační služby jsem se cítil omezený. Poté, co jsem sloužil ve čtyřech církvích v průměru dva a půl roku v každé z nich, jsem prosil Boha o něco jiného než o další úkol, který mě okrádal o mě samotného. Byl jsem začínajícím vedoucím, který toužil po příležitostech k učení a růstu. Mou vášní bylo pomáhat druhým objevovat jejich Bohem dané silné stránky a rozdávat službu. Většinu času jsem však trávil účastí na setkáních, plánováním aktivit pro mládež, vedením biblických studií a hašením požárů. Přál bych si, aby to v místní církvi bylo jinak.
