Konspirátoři Lincolnova atentátu: Jejich uvěznění a poprava, jak je zaznamenáno v knize dopisů Johna Fredericka Hartranfta

Recenze čtenářů

Kniha podrobně popisuje osudy spiklenců, kteří spáchali Lincolnův atentát, během jejich věznění a soudního procesu, přičemž zdůrazňuje zkušenosti spiklenců, jak je zdokumentoval John Frederick Hartranft. Čtenáři v ní naleznou poučné informace s cennými vhledy do soudního řízení a osobních zkušeností zúčastněných osob.

Informativní obsah, podrobný primární pramen, zajímavý vhled do právních argumentů, dobře vedená kniha, užitečná pro milovníky historie, slouží jako dobrá referenční příručka.

Někteří čtenáři mají pocit, že kniha je vhodná pouze pro ty, kteří se zajímají konkrétně o Lincolnův atentát, a objevují se zmínky o osobních neshodách ohledně uváděných faktů (např. o kuklách některých spiklenců).

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Lincoln Assassination Conspirators: Their Confinement and Execution, as Recorded in the Letterbook of John Frederick Hartranft

Obsah knihy:

1. května 1865, dva týdny po atentátu na Abrahama Lincolna, jmenoval čerstvě inaugurovaný prezident Andrew Johnson Johna Fredericka Hartranfta velitelem vojenské věznice ve washingtonském Arsenalu, kde americká vláda právě věznila sedm mužů a jednu ženu obviněných ze spoluúčasti na střelbě. Od tohoto dne až do popravy čtyř spolupachatelů nesl tento generál narozený v Pensylvánii odpovědnost za nejznámější vězně v americké historii. Hartranft, který přísně dodržoval protokol, si vedl pečlivě podrobné záznamy o svých zážitcích ve formě knihy dopisů. V knize The Lincoln Assassination Conspirators (Konspirátoři Lincolnova atentátu) známí Lincolnovi badatelé Edward Steers, Jr. a Harold Holzer ve spolupráci s Národním archivem poprvé představují tento fascinující historický záznam s kontextuálními materiály a odbornými poznámkami a poskytují tak pozoruhodný pohled do zákulisí následků atentátu.

Hartranft dohlížel na všechny aspekty každodenního života vězňů, od zajištění stravy a čistoty až po to, aby s nimi nikdo nekomunikoval jinak než na písemný příkaz ministra války Edwina M. Stantona. Ve své knize dopisů Hartranft svědomitě popisuje příchod každého vězně a vězeňskou rutinu, která zahrnovala tři jednoduchá jídla denně, dvakrát denně kontrolu cel, kterou prováděl sám Hartranft, a časté lékařské prohlídky prováděné vojenským lékařem. Vězni nosili pouta na zápěstí a nohy a většina z nich měla na hlavě speciální kukly, které je měly izolovat od okolí.

Když začal proces se spiklenci, národ netrpělivě čekal na zprávy a mnozí se snažili pomstít těm, které považovali za viníky národního zármutku. Hartranft odolával volání po pomstě i milosrdenství a nadále se ke svým notoricky známým svěřencům choval co nejhumánněji, zprostředkovával setkání s duchovními a zasílal dopisy rodinným příslušníkům a od nich. Jak však ukazuje jeho odtažitý, podrobný popis popravy čtyř spiklenců, nedovolil, aby mu emoce bránily v plnění jeho povinností.

Právní a morální otázky spojené s procesem se spiklenci - mimořádné použití vojenské a nikoli civilní justice, zacházení s obviněnými ve vězení, tenká hranice mezi rychlou a překotnou spravedlností - zůstávají dodnes nestálými a nevyřešenými problémy. Hartranftovy bystré postřehy, obratně analyzované historiky Steersem a Holzerem, doplní příběh Lincolnova atentátu o novou strhující kapitolu.