Konec hry Barma 1945: Slimův mistrovský úder u Meiktily

Recenze čtenářů

Kniha „END GAME BURMA“ od Michaela Pearsona poskytuje stručný operační přehled kampaně v Barmě v letech 1944-45, zejména se zaměřením na bitvu u Meiktily. Je sice informativní, ale postrádá hloubku taktických detailů a strategické analýzy a obsahuje několik chyb a nepřesností.

Informativní čtení, kompetentně napsaný popis barmského tažení, obsahuje bojové řády příslušných sborů.

Nejedná se o podrobnou historii, chybí hloubka v taktické analýze, zklamáním jsou mapy, četné chyby v názvech míst a rozkazech bitvy, skoupé poznámky pod čarou a bibliografie, vychází z omezeného množství sekundárních zdrojů.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

End Game Burma 1945: Slim's Masterstroke at Meiktila

Obsah knihy:

Když se mluví o barmském tažení, nejčastěji se připomínají zlomové bitvy u Imphalu a Kohimy. Mnohem větší uznání si však zaslouží odvážný, ale riskantní plán generála Billa Slima na obklíčení Japonců na řece Iravadi u Mandalaje.

Když se Japonci stáhli, Slimsova 14. armáda (se dvěma sbory XXXIII a IV) riskovala trestný přechod přes mohutné Irrawaddy u Mandalaje, kterému se postavila hlavní japonská armáda. Aby se tomu předešlo, bylo rozhodnuto rozdělit 14. armádu a vyslat IV. sbor na namáhavý 300mílový pochod s cílem zmocnit se města Meiktila, 85 mil jižně, důležitého železničního a silničního uzlu a hlavní japonské správní základny.

Naprosté utajení bylo nezbytné, protože kdyby si Japonci uvědomili, že čelí pouze jednomu sboru, a ne dvěma, mohli by úspěšně zaútočit protiútokem.

V této podrobné analýze tohoto klíčového manévru autor popisuje plán, rizika, akce, zdánlivě nepřekonatelné logistické problémy a snahu o udržení americké letecké podpory (za kterou byl Mountbatten do značné míry zodpovědný).