Kniha ze země: Z bodu do bodu

Recenze čtenářů

Kniha využívá emotikony a piktogramy k vyprávění příběhu bez tradičního psaného jazyka a nabízí jedinečný a poutavý čtenářský zážitek. Přestože ji mnozí čtenáři považují za příjemnou a zábavnou, objevují se kritické připomínky týkající se hloubky příběhu a jeho omezené přístupnosti.

Jedinečný a zábavný koncept využívající emodži, rychle se čte, je dobrým začátkem konverzace, pobaví přátele i rodinu, zajímavé umělecké dílo, po počátečním přizpůsobení překvapivě snadno srozumitelné.

Plytký děj a vývoj postav, některé části mohou být matoucí, ne univerzálně srozumitelné, krátká délka příběhu, nemusí se líbit každému a není vhodné pro mladé čtenáře bez dozoru.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Book from the Ground: From Point to Point

Obsah knihy:

Kniha beze slov, vyprávějící o jednom dni v životě kancelářského pracovníka, vyprávěná výhradně v symbolech, ikonách a logách moderního života.

Před dvaceti lety jsem vytvořil Knihu z nebe, knihu nečitelných čínských znaků, kterou nikdo nedokázal přečíst. Nyní jsem vytvořil Knihu ze země, knihu, kterou si může přečíst každý.

--Xu Bing.

Po svém klasickém díle Kniha z nebe představuje čínský výtvarník Xu Bing nový grafický román - román složený výhradně ze symbolů a ikon, které jsou všeobecně srozumitelné. Xu Bing strávil sedm let shromažďováním materiálů, experimentováním, revizí a uspořádáváním tisíců piktogramů, aby mohl sestavit příběh Knihy ze země. Výsledkem je čtivý příběh beze slov, popis čtyřiadvaceti hodin života "pana Černého", typického městského dělníka s bílými límečky.

Den našeho hlavního hrdiny začíná budíčkem od nedalekého ptáka a budíkem u postele, pokračuje čištěním zubů, vařením kávy, sledováním televize a krmením kočky. Do práce dojíždí metrem, pracuje v kanceláři, přemýšlí o různých možnostech rychlého občerstvení k obědu, čeká ve frontě na záchod, sní, posílá květiny, po práci se schází ve společnosti, jde domů, zabije komára, jde spát, spí a druhý den ráno vstává, aby to všechno zopakoval. Jeho den je vylíčen s pečlivostí a intimitou a čte se jako postmoderní, posttextuální riff Jamese Joyce o Bloomových peripetiích v Odysseovi. Ale Xu Bingovo vyprávění, které používá výhradně vizuální jazyk, by mohlo být publikováno kdekoli, bez překladu či vysvětlování; porozumí mu každý, kdo má zkušenost se současným životem - každý, kdo si osvojil ikony a loga modernity, od smajlíků přes dopravní mapy až po jídelní lístky.