Původní název:
The Book Concerning Widows
Obsah knihy:
Sám autor nás na začátku svého pojednání informuje, že se cítil být pohnut příkladem svatého Pavla, aby poté, co mluvil o pannách, pokračoval tématem vdov. V jeho vlastní diecézi se však vyskytla i jiná záležitost, která se ho osobně dotkla a přiměla ho, aby se jí ihned zabýval.
Jistá vdova, která měla několik dcer, z nichž některé již byly vdané a jiné byly ve věku, kdy se mohly vdát, začala uvažovat o druhém manželství pro sebe. Svatý Ambrož, zčásti kvůli ní samotné, zčásti proto, aby se neřeklo, že tento krok nějak doporučoval, vydal následující traktát. Především tvrdí, že vdovské povolání se velmi blíží panenství a je třeba si ho vážit mnohem více než manželského stavu.
Dokládá to svědectvím svatého Pavla a jeho popisem té, která je vskutku vdovou, a také mnoha příklady převzatými ze Starého i Nového zákona. Poté, co se zmínil o matce manželky svatého Petra, obrací se konkrétněji k vdově, kvůli níž píše, ačkoli se vyhýbá uvedení jejího jména, a poukazuje na to, jak skutečně prázdné a nedostatečné jsou všechny důvody, které před sebe staví, aby se znovu vdala.
Manželský svazek je skutečně, jak říká, svatý a dobrý a ženatí a svobodní jsou jako různé druhy květin na poli církve. Vyplodí se však více obilí než lilií, více je těch, které jsou vdané, než panen. Poukazuje na to, že vdovství bylo zneuctěno pouze modloslužebníky, z toho důvodu může být křesťany chováno v úctě.
Svatý Ambrož neodsuzuje druhý sňatek, i když před něj staví vdovství, protože je povinen usilovat o to, aby ty, kdo jsou svěřeni jeho láskyplné péči, dovedl k co nejvyššímu stupni dokonalosti. Toto pojednání bylo napsáno nedlouho po pojednání o pannách, tedy krátce po roce 377 po Kr.
