Kniha o čaji

Recenze čtenářů

Kniha je sbírkou úvah o japonské kultuře, estetice a filozofii čajového obřadu, oceňovaných pro svůj vhled a krásu. Některé recenze však novější verzi kritizují jako rozředěné převyprávění klasiky.

Kniha nabízí hluboký vhled do japonské kultury a estetiky, je krásně zpracovaná a je aktuální i dnes. Lze ji přečíst na jedno posezení a vybízí k ocenění života a krásy.

Novější verze je kritizována za to, že je rozmělněným „převyprávěním“ originálu, kterému chybí hloubka a mistrovství klasického díla Kakuzo Okakura.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Book of Tea

Obsah knihy:

"Kniha o čaji" popisuje historii, základní filozofii a estetiku japonského čajového obřadu. Je to také, a to je důležitější, kniha o tom, jak žít smysluplný život. Je o přírodě a jednoduchosti, o umění a kráse, o nezměrné hloubce v drobných životních věcech, které nás obklopují. V tomto vydání "Knihy o čaji" autor Kakuzo Okakura píše: "Cesta čaje je založena na lásce k tomu, co je krásné v našem běžném každodenním životě. Učí čistotě a harmonii, vzájemné úctě a významu přírody a jednotlivce. Je to v podstatě uctívání nedokonalého. Je to pokus o dosažení něčeho možného v tomto našem nemožném světě." Cílem tohoto převyprávění "Knihy o čaji", které je součástí série "Klasika převyprávěná tak, aby se četla, nejen uctívala", je zpřístupnit knihu širší veřejnosti - aniž by se rozmělnil její intelektuální obsah - jak mladým a začínajícím dospělým, kteří hledají širší perspektivu, tak intelektuálně zvídavým starším čtenářům. Kniha bude zajímavá zejména pro ty, kteří chtějí hlouběji nahlédnout do čajového obřadu, aranžování květin a japonské estetiky. Text je pro snazší čtení vyveden mírně zvětšeným písmem. Autorka: Mgr.

Kakuzo Okakura (1863-1913) se narodil v Jokohamě pět let před začátkem období Meidži, které znamenalo konec více než 200 let trvající národní izolace a začátek bezhlavého úsilí Japonska o přeměnu ve vojenskou a průmyslovou velmoc, jež by odolala západním nájezdům a kolonizaci. Jokohama byla bouřlivým mezinárodním přístavem a Okakuraův otec, samuraj, který tam byl umístěn z obchodních důvodů, byl pokrokovým myslitelem, který začal Okakuru učit angličtinu už v šesti letech. Okakurova nejvýznamnější díla, včetně "Knihy o čaji" (1906), byla napsána v angličtině a věnovala se vysvětlování a obhajobě japonské a asijské kultury. Doba, v níž Okakura žil, se vyznačovala pronikáním Západu do asijských zemí. Západ byl díky průmyslové revoluci materiálně a vojensky nadřazen Východu a považoval se za nadřazený i kulturně. Japonsko díky heroickému úsilí vybudovalo svůj průmysl a armádu, a když v roce 1905 vyšlo vítězně z rusko-japonské války, stalo se první nezápadní zemí, která dosáhla mezinárodního uznání ze strany západních mocností. Okakura však o tento typ uznání nestál. Chtěl uznání pro japonské a východní umění a kulturu a cítil potřebu uchránit je před rostoucí západnizací.

V roce 1887 byl jedním ze zakladatelů první japonské akademie výtvarných umění a v roce 1898 se podílel na založení Japonského institutu výtvarných umění. V roce 1904 byl pozván do Bostonského muzea výtvarných umění jako kurátor a v roce 1910 se stal prvním vedoucím oddělení asijského umění tohoto muzea. Zemřel v roce 1913 ve věku padesáti let, když zasvětil svůj život ochraně tradičního japonského kulturního dědictví. Mezi významné osobnosti, které Okakura ovlivnil, patří německý filozof Martin Heidegger, americký básník Ezra Pound, indický básník Rabindranth Tagore, americká sběratelka umění Isabella Stewart Gardnerová a britský překladatel Arthur Waley.