Kinzua: Od kukuřičného plantážníka ke sboru

Recenze čtenářů

Kniha nabízí zasvěcený výklad historie přehrady Kinzua a zaujme především ty, kteří mají k této oblasti osobní vztah. Přestože je kniha dobře zpracovaná a obsahuje množství informací, někteří čtenáři ji považovali za nesouvislou a měli pocit, že by jí prospěly další mapy.

Dobře zpracované, zajímavý obsah, množství fotografií, informativní o místní historii, silně zaměřené na historii přehrady Kinzua a její dopad, dobrý výchozí bod pro ty, kteří se s tématem teprve seznamují.

Psaní může být nesouvislé a opakující se, chybí dostatek map pro ilustraci změn hranic města, může zaujmout pouze ty, kteří se zajímají o místní záležitosti.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Kinzua: From Cornplanter to the Corps

Obsah knihy:

Budoucnost údolí horního toku řeky Allegheny byla předurčena ve 30. letech 20. století, kdy se hovořilo o protipovodňové ochraně. Jak se blížil čas výstavby přehrady Kinzua, i poslední protestující připouštěli, že jejich svět je odsouzen k zániku. Nebyl to sice konec světa, ale byl to konec jejich světa, jejich způsobu života - jak totiž vdechnout člověku naději, když je mu vše předurčeno k odejmutí?

Těm, kdo tyto časy důvěrně znali, se možná údolí lépe poznají podle toho, co je pryč, než podle toho, co zůstalo dnes. Je pravda, že minulost nelze zachytit, ale můžeme navždy přemýšlet o ztracených časech - opuštěných vesnicích; farmách bez zelených polí; vykácených a spálených stromech, když požáry založené sborem zbavily údolí a odlehlé vesnice zbytků lidského života.

Po staletí působily Alleghenské vrchy jako správci, kteří střežili, možná falešně, osud obyvatel. Přehrada Kinzua zadržovala řeku Allegheny, když pod ní mizel každý a všechno, co dříve znali. Zatímco jedni byli svědky zániku údolí, druzí žasli nad inženýrským řešením velké přehrady - neboť jak Cornplanter rozpoznal - na věčném svitku čas píše pomíjivost.