Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Catherine Russellové „The Cinema of Naruse Mikio“ přináší podrobný průzkum filmů a přínosu často přehlíženého japonského režiséra Mikia Naruseho. Kniha pokrývá Naruseho kariéru od jeho němých filmů až po poválečnou éru a nabízí podrobné analýzy jeho jedinečného filmového stylu, témat týkajících se moderních žen a společensko-politického kontextu jeho tvorby. Předkládané poznatky jsou informativní i kritické a vedle jeho slavnějších současníků Naruseho etablují jako významnou osobnost japonské kinematografie.
Klady:Kniha je dobře napsaná, důkladně analyzovaná a představuje velkolepé zvládnutí tématu. Nabízí pronikavou kritiku Naruseho filmů a upozorňuje na jeho úspěchy i nedostatky. Autorův výzkum je rozsáhlý a doplňuje Naruseho dílo o cenné souvislosti, takže je pro fanoušky jeho kinematografie nepostradatelná.
Zápory:Někteří čtenáři upozornili, že kniha občas upadá do složitého akademického žargonu, který může zastírat obsah. Objevují se také tvrzení o faktických nepřesnostech v dějových shrnutích, což vede ke skepsi vůči autorovým interpretacím. Jedna recenze navíc naznačuje, že autorův akademický záměr může zastínit Naruseho přínos.
(na základě 10 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Cinema of Naruse Mikio: Women and Japanese Modernity
Obsah knihy:
Jeden z nejplodnějších a nejuznávanějších režisérů japonské kinematografie Naruse Mikio (1905-69) natočil v letech 1930-1967 devětaosmdesát filmů. O Narusem toho však bylo v angličtině napsáno jen málo a většina textů o něm v japonštině nebyla přeložena do češtiny.
Catherine Russellová ve své knize The Cinema of Naruse Mikio věnuje tomuto nedoceněnému režisérovi zaslouženou kritickou pozornost. Kromě toho, že Russellová osvětluje Naruseho přínos japonské a světové kinematografii, vrhá důkladná studie o tomto režisérovi nové světlo na japonský filmový průmysl mezi 30. a 60.
lety 20.
století. Naruse byl studiový režisér, člověk z firmy, který byl proslulý tím, že filmy realizoval včas a s dodržením rozpočtu.
Během své dlouhé kariéry režíroval filmy v různých stylech melodramatu, přičemž vykazoval pozoruhodnou kontinuitu tónu. Jeho filmy vycházely z různých japonských literárních předloh a původních scénářů; téměř všechny se odehrávaly v současném Japonsku. Mnohé z nich byly „ženské filmy“.
Jejich hlavními hrdinkami byly ženy a zobrazovaly ženské vášně, zklamání, rutinu a životní podmínky. Ačkoli se Naruse ani jeho diváci neoznačovali za „feministy“, jeho filmy opakovaně zdůrazňovaly, ne-li zpochybňovaly rigidní genderové normy japonské společnosti. Vzhledem ke složitým historickým a kritickým otázkám, které Naruseho kinematografii obklopují, vyžaduje komplexní studie o tomto režisérovi inovativní a interdisciplinární přístup.
Russell čerpá z kritické recepce Naruseho v Japonsku a z kulturních teorií Harryho Harootuniana, Miriam Hansenové a Waltera Benjamina. Ukazuje, že Naruseho filmy byly klíčovými texty japonské modernity, a to jak ve způsobech, jakými zobrazovaly měnící se role japonských žen ve veřejné sféře, tak v zobrazení městské, industrializované a masmédii nasycené společnosti.
