Kino: Archeologie filmu a paměť století (Cinema: The Archaeology of Film and the Memory of a Century)

Recenze čtenářů

Kniha obsahuje dialogy mezi Jeanem-Lucem Godardem a kritikem Youssefem Ishaghpourem, které se zabývají filmovou historií a Godardovou uměleckou vizí. Mnozí čtenáři se však cítí být reklamou uvedeni v omyl a tvrdí, že postrádá podstatný Godardův komentář a propaguje především Ishaghpourovy interpretace. Zatímco někteří oceňují hloubku rozhovoru, jiní mu vytýkají nedostatečnou strukturu vyprávění a stručnost Godardových příspěvků.

⬤ Poutavé dialogy, které se noří do hloubky filmových témat a Godardovy umělecké vize.
⬤ Ishaghpour je uznáván jako schopný tazatel, který dokáže podnítit rozhovor s Godardem.
⬤ Kniha nabízí cenné poznatky a jedinečný pohled na kinematografii jak pro Godardovy fanoušky, tak pro filmové vědce.
⬤ Vyzývá čtenáře k přehodnocení historických a uměleckých narativů ve filmu.

⬤ Mnozí čtenáři mají pocit, že Godardovy příspěvky jsou minimální, protože jeho komentáře jsou často krátké nebo náhle přerušené.
⬤ Propagační materiály knihy jsou považovány za zavádějící, protože vytvářejí falešná očekávání ohledně hloubky Godardových postřehů.
⬤ Někteří považují Ishaghpourovy komentáře za předvídatelné a nevýrazné, což snižuje celkovou poutavost knihy.
⬤ Struktura knihy může být náročná a postrádá ucelený příběh, což může některé čtenáře odradit.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Cinema: The Archaeology of Film and the Memory of a Century

Obsah knihy:

Film je jednoduše jedinečná kniha jednoho z nejvlivnějších tvůrců v dějinách kinematografie. Jean-Luc Godard se v ní ohlíží za celým stoletím filmu i za svou vlastní tvorbou a kariérou.

Film se zrodil s dvacátým stoletím a stal se nejen dominantní uměleckou formou tohoto století, ale i jeho nejlepším historikem. Godard tvrdí, že - po Chaplinovi a Pol Potovi, Monroe a Hitlerovi, Stalinovi a Mae Westové, Maovi a bratrech Marxových - jsou film a dějiny nerozlučně spjaty. Godard předkládá své úvahy o filmové teorii, filmové technice, filmových dějinách i o nedávné videorevoluci.

Vysvětluje své hlavní problémy - jak může film „vzkřísit minulost“, jakou roli hraje ve filmu rytmus a jak může být kinematografie „uměním, které myslí“. Zde se Godard nejvíce přibližuje definici celoživotní posedlosti kinematografií a celoživotní posedlosti kinematografie historií.