Kéž bych měla červené šaty

Recenze čtenářů

Kniha, a zejména její pokračování „Kéž bych měla červené šaty“, sklidila u čtenářů smíšené ohlasy. Mnozí chválili poutavý styl psaní Pearl Cleageové a vývoj silných, sympatických postav a považovali příběhy za podnětné a inspirativní. Někteří čtenáři však poukazovali na předvídatelnost a nedostatek vzrušení či hloubky v ději.

⬤ Poutavý a poutavý styl psaní
⬤ dobře propracované postavy
⬤ podnětná témata o sebelásce a sociálních otázkách
⬤ příjemné pro knižní kluby
⬤ vhodné pro mládež
⬤ emotivní a srozumitelné příběhy
⬤ pozitivní reflexe vztahů.

⬤ Předvídatelný děj
⬤ některým čtenářům připadal nudný nebo málo napínavý
⬤ nezodpovězené otázky ohledně vývoje postav
⬤ někteří měli pocit, že příběh skončil náhle
⬤ není tak poutavý jako předchozí kniha ze série.

(na základě 106 hodnocení čtenářů)

Původní název:

I Wish I Had a Red Dress

Obsah knihy:

Autorka bestsellerů Pearl Cleageová se vrací na místo, kde vyšel její román Co vypadá jako šílenství v obyčejný den, aby znovu potvrdila vzácný zázrak života.

Od té doby, co Joyce Mitchellová před pěti lety ovdověla, se milosrdně zaměstnává vedením Šicího cirkusu, ženské skupiny, kterou založila, aby poskytovala tolik potřebné služby svobodným matkám a dalším ohroženým mladým ženám. Někdy večer, když je sama doma, však ví, že jí něco chybí. A pokud státní legislativa omezí financování, brzy nebude mít ani Šicí cirkus, který by jí vyplnil život. Pak jednoho večera, při večeři u své nejlepší kamarádky Sestry, najde Joyce dokonalé jídlo a dokonalého muže: vysokého, tmavého Natea Andersona, jehož nečekaná přítomnost rozezní v Joyceině srdci strunu, o níž si myslela, že na ni zapomněla hrát.

Joyce se najednou cítí připravená chopit se sexy rudých šatů a života, který k nim patří... pokud se jí nějak podaří ochránit své dívky před temnými silami, které se proti nim spojují.