Když jsem naposledy viděl Amelii Earhartovou: Poems

Recenze čtenářů

Kniha je básnickou sbírkou, která přístupným jazykem zkoumá hluboká témata, takže je vhodná jak pro běžné čtenáře, tak pro akademické diskuse. Zatímco mnozí čtenáři chválí její živou obraznost a emocionální hloubku, někteří mají pocit, že básně nezanechávají trvalý dojem.

Čtenáři oceňují brilantně ohnivou poezii, přístupné a přitom silné vyjádření hlubokých témat a silnou obraznost, která vyvolává emoce a vzpomínky. Kniha si vysloužila pochvalu za svou vzdělávací hodnotu, díky níž je vhodná pro diskuse ve třídě.

Někteří čtenáři nepovažují básně za zapamatovatelné ani inspirativní, kritizují zejména básně zaměřené na mladou ženu ve 40. letech 20. století. Několik recenzí naznačuje, že navzdory poutavým obrazům chybí celkový dojem básní.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Last Time I Saw Amelia Earhart: Poems

Obsah knihy:

Ať už v titulní básni, kterou vyslovují ti, kdo toužebně a zástupně prožívali život slavného pohřešovaného letce, nebo v básni "Požár cirkusu, 1944", která důvěrně líčí strašidelnou tragédii v Nové Anglii, Gabrielle Calvocoressiová využívá svého úžasného daru představivosti a empatie, aby vyjádřila naději i zlomená srdce amerického maloměsta.

Pečlivými verši v lidovém jazyce vyjadřuje ambice a selhání zoufalého obyvatelstva, například v drásavém jazzovém portrétu "Suita Billyho Strayhorna" nebo ve strhující, propletené sekvenci "V autokině pro dospělé", která zároveň vyjadřuje osobní i společenskou zkaženost. Pronikavý a soucitný román "Naposledy jsem viděl Amelii Earhartovou" líčí s vypravěčským nadhledem neklidnou krajinu pozůstalých.