Recenze čtenářů
Shrnutí:Kdyby stromy mohly mluvit jsou krásně napsané memoáry Margot McMahonové, v nichž se prolíná její rodinná historie s osobními anekdotami a uměleckým vyjádřením. Kniha je vybavena nádhernými ilustracemi a zkoumá autorčino dědictví a vzdává hold její kreativní irsko-americké rodině, zejména jejímu otci, známému umělci. Čtenáři ocení poutavé vyprávění a bohaté popisy dobrodružství její rodiny, které z knihy činí fascinující směs memoárů a historické beletrie.
Klady:⬤ Krásně napsaný a poutavý styl, který působí osobně.
⬤ Úchvatné kresby a ilustrace v celé knize.
⬤ Bohatá rodinná historie a poutavé vyprávění.
⬤ Inspirativní vyprávění o autorčině dědictví a přínosu jejích rodičů.
⬤ Jedinečná kombinace memoárů a historické beletrie, která osloví různé čtenáře.
Zápory:Některým čtenářům může směs žánrů připadat neobvyklá. Několik recenzí zmínilo, že se memoáry čtou podobně jako historická beletrie, což by mohlo odradit ty, kteří hledají tradiční memoáry. Pro některé čtenáře může být také zdrcující délka a podrobnosti.
(na základě 17 hodnocení čtenářů)
Původní název:
If Trees Could Talk
Obsah knihy:
Kdyby stromy mohly mluvit je hybrid historické fikce a memoárů, který odhaluje rodinná tajemství prostřednictvím stop, jež objevila mezinárodně uznávaná sochařka Margot McMahonová. Obsahuje originální výtvarné dílo.
"To je vše, co jim zbylo, aby se vydali po stopách drobků svého životního příběhu... Když objevuji své severoirské katolické kořeny, uvědomuji si, že můj dobrodružný život byl snahou o pochopení vlastní minulosti." - autorka.
"Irene mrkla na fotografie, které vyšly v Chicago Tribune, News Sun a Daily Herald. Mac se snažil uklidnit adrenalin vyvolaný blesky fotoaparátů. Jen jeho oči pronikaly do hrůzy, kterou v sobě dusil. Lopatka visela Macovi pod košilí, Irena ji měla v sevření. Všichni oslavovali konec války, příděly, rozdělení a sbližování. Jásot a chroptění, kaskádovitá rýže, když se ruku v ruce prohýbali shromážděnou skupinou rodinných přátel na schodech baziliky. Irenini rodiče se tu brali v klidnějších, ale stejně nejistých dobách.
Mac se díval do Ireniných šedomodrých očí. Měla vážnou, vřelou, klidnou dívčí tvář. Bylo v ní cosi éterického, jako by vždy půvabně nesla kytici čerstvých květin. Irena se dívala do jeho nebesky modrých širokých a vzrušených očí. Podala mu svůj kufr. Měl klíčky od Bessina buicku. Byli závratně nadšení svými plány na výlet. Sledovala, jak se jeho hbité, jemné ruce, ruce umělce, chopily volantu.
Jeli do Knickerbockeru a za nimi rachotily plechovky. Ještě nedávno byl cín na příděl. Mýdlem se nehorázně plýtvalo, aby se na zadní okno napsalo Právě se oženil. Míjeli šumění vln na vnějším náhonu. Kombinací potravinových lístků, Macova platu z vojenského účtu a zlevněného obřadního sálu oslavili slavnou svatbu. Zachycovali každý pózující okamžik krájení dortu a navzájem se krmili vidličkou Agátina šlehačkou politého andělského dortu, Bessiných fíků máčených v hnědém cukru, tmavě čokoládových makronek a Williamových ananasů z Kalifornie.".
-z "Kdyby stromy mohly mluvit"
