Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha představuje podrobný průzkum katolického osvícenství, přičemž zdůrazňuje prolínání víry, rozumu a sociálních otázek v 17. a 18. století. Zpochybňuje běžné vnímání osvícenství jako čistě konfliktního s náboženstvím a ukazuje, jak se katolické myšlení zapojovalo do osvícenských myšlenek. Mnozí čtenáři oceňují hloubku informací a styl psaní, někteří však knize vytýkají, že postrádá jasnou argumentaci a směřování.
Klady:⬤ Dobře napsaná a přístupná pro vědce i studenty
⬤ poskytuje množství podrobných historických informací
⬤ nabízí diferencovaný pohled na katolické osvícenství
⬤ zabývá se složitými tématy, jako je víra, rozum a sociální reforma
⬤ pojednává o významných osobnostech a událostech
⬤ zpochybňuje stereotypy o vzájemném působení osvícenství a katolické církve.
Zápory:⬤ Kritici se domnívají, že kniha postrádá jasný zastřešující argument
⬤ někteří ji považují za neuspořádanou a za pouhý soubor faktů
⬤ mají obavy ohledně jejího cílového publika a zaměření
⬤ naznačují, že se kniha dostatečně nezabývá rozpory uvnitř katolicismu, pokud jde o osvícenské myšlenky.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Catholic Enlightenment: The Forgotten History of a Global Movement
Obsah knihy:
"Kdo potřebuje k objasnění události, kterou lze vysvětlit rozumem, akt víry, je blázen a není hoden rozumného uvažování." Tato věta, kterou pronesl známý libertin 18. století Giacomo Casanova, ilustruje hluboce zakořeněné vnímání náboženství, které je dnes stejně rozšířené jako před stovkami let. Je to pocit, který stojí za vyprávěním, že katolická víra je neslučitelná s osvícenskými ideály. Mnozí tvrdí, že katolíci jsou pověrčiví a tradiční, že jsou proti demokracii a rovnosti pohlaví a že jsou nepřátelští vůči vědě. Možná vás tedy překvapí, že sám Casanova byl katolík. Ulrich L. Lehner v knize The Catholic Enlightenment poukazuje na tyto postavy jako na představitele dlouho přehlížené nitky reformního katolicismu, který se osvícenskými ideály zabýval se stejným zápalem a intelektuální vážností jako kdokoli jiný. Jejich příběh otevírá nové cesty k pochopení toho, jak se víra a modernita mohou vzájemně ovlivňovat v naší době.
Lehner začíná dvě stě let před osvícenstvím, kdy protestantská reformace zničila hegemonii, které se katolicismus těšil po staletí. Během této doby zavedla katolická církev několik reforem, například lepší vzdělání pastorů, liberálnější představy o roli žen a důraz na lidskou svobodu jako rozhodující rys teologie. Tato opatření vytvořila základ osvícenské víry v individuální svobodu. Zatímco velikáni jako Spinoza, Locke a Voltaire se stali jedněmi z nejvlivnějších hlasů té doby, katoličtí osvícenci stáli hned vedle nich. Odsuzovali fanatismus, pověry a předsudky jako neslučitelné s osvícenským programem.
Francouzská revoluce v roce 1789 zasadila jejich věci zničující ránu a mnoho katolíků zklamala proti myšlence modernizace. Papežové hromadili stále větší moc a katolické osvícenství bylo uhašeno. Teprve Druhý vatikánský koncil v roce 1962 se znovu začal zabývat otázkami slučitelnosti katolicismu s modernitou.
Ulrich L. Lehner poprvé vypráví zapomenutý příběh těchto reformních katolíků. V době, kdy papež František posouvá hranice katolicismu ještě dál a katolíci se znovu potýkají s těmito otázkami, se tato kniha stane povinnou četbou.
