Karavana mučedníků: Oběti a sebevražedné atentáty v Afghánistánu

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 6 hlasů.

Původní název:

Caravan of Martyrs: Sacrifice and Suicide Bombing in Afghanistan

Obsah knihy:

Co přiměje člověka, aby si na tělo připevnil vestu s výbušninami a odpálil se na přeplněné ulici? Vědci na tuto otázku odpovídají tak, že se zaměřují na patologii „teroristické mysli“ nebo na praktiky „vymývání mozků“ teroristických organizací. David Edwards v knize Karavana mučedníků tvrdí, že je třeba chápat nárůst sebevražedných atentátů v souvislosti s kulturními představami a rituálními praktikami spojenými s obětováním.

Před začátkem války v Afghánistánu bylo obětní zabití ovce projevem touhy kmene po míru. Po sovětské invazi v roce 1979, kdy byly zabity tisíce lidí, získala oběť nový význam. Mrtví byli uctíváni jako mučedníci, ale toto neformální udělování statusu obětem války se brzy stalo základem kultu mučedníků, který využívali političtí vůdci ve svůj prospěch. Toto první přetvoření mechanismu oběti spustilo proces mutace, který vedl devatenáct Arabů, kteří prošli výcvikem v Afghánistánu, k únosům letadel 11. září a který časem proměnil to, co začalo jako kult mučedníků vytvořený malou skupinou afghánských džihádistů, v nadnárodní rozptýlení sebevražedných atentátníků, které dnes straší náš svět.

Na základě dlouholetého výzkumu v regionu Edwards sleduje proměnu oběti na základě široké škály pramenů, včetně rané poezie džihádu, ilustrovaných mučednických časopisů, školních příruček a právních příruček, mučednických hagiografií, videí natočených sebevražednými atentátníky, příručky s rituálními pokyny, kterou používali únosci z 11. září, a příspěvků na Facebooku, v nichž současní "tálifové" propagují ctnosti sebezničení.