Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha přináší rozsáhlý a podrobný popis japonských superbitevních lodí, zejména se zaměřením na třídu Jamato, přičemž využívá převážně japonské zdroje. Ačkoli je kniha chválena pro hloubku výzkumu a množství unikátních fotografií, někteří čtenáři kritizují její grafickou úpravu, kvalitu a zaměření na technické detaily před širším historickým kontextem.
Klady:⬤ Komplexní podrobné informace o konstrukci, stavbě a provozu bitevních lodí třídy Yamato.
⬤ Využívá mnoho japonských zdrojů, což poskytuje jedinečný pohled na věc.
⬤ Obsahuje množství dosud nepublikovaných fotografií a schémat.
⬤ Vřele doporučeno pro vážné námořní nadšence a badatele.
⬤ Poskytuje podrobné technické informace o specifických aspektech, jako je pancéřování a výzbroj.
Zápory:⬤ Kniha je vhodná především pro zaryté nadšence; pro příležitostné čtenáře může být náročná.
⬤ Některé fotografie a schémata jsou špatné kvality a reprodukce, papír působí „chatrným“ dojmem.
⬤ Chybí zde pokrytí některých témat, jako je sekundární výzbroj a loď Shinano.
⬤ Kritizována je úprava, rozvržení a celková fyzická kvalita.
⬤ Někteří čtenáři shledali, že postrádá vyprávění příběhu nebo širší souvislosti.
(na základě 26 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Capital Ships of the Imperial Japanese Navy 1868-1945: The Yamato Class and Subsequent Planning: Chapters 1-3
Obsah knihy:
Tato kniha obsahuje kapitoly 1 až 3 knihy. Velikost souboru celé knihy je příliš velká na to, aby se dala použít jako elektronická kniha. Tyto kapitoly se zabývají historií konstrukce a celkovým designem, hlavní výzbrojí a systémem řízení palby. Obsahuje 87 fotografií, 202 obrázků a nákresů, 60 tabulek a 15 map a stop. Japonské císařské námořnictvo si uvědomovalo nemožnost vylepšit (ne)slavný poměr 5:5:3 Washingtonské námořní smlouvy, když po jejím vypršení začne očekávaný námořní závod, a proto se uchýlilo ke strategii kvalitativní převahy, aby překonalo americkou kvantitativní převahu. IJN se po mnoha studiích a falešných pokusech podařilo vytvořit nejsilněji vyzbrojené (devět 18. 1" hlavních děl ve třech trojvěžích - největší ráže, jaká kdy byla namontována) a chráněných (410 mm silný pásový pancíř VH, 660 mm silné čelní štíty dělových domů - nejsilnější pancéřové pláty, jaké kdy byly namontovány) bitevních lodí. S výtlakem přesahujícím 70 000 tun byla jejich velikost bezprecedentní, ale i přes tato omezení vedla k závadám, kterým by se jinak dalo předejít.
Ostatní závady byly důsledkem použití technik, které nedosahovaly nejvyššího standardu. Vzhledem k tomu, že vlastnosti bitevní lodi se obecně posuzovaly podle síly děl, ochrany a pohyblivosti, zaměřili se autoři po hrubém nástinu konstrukčních a stavebních postupů na tyto položky. Výsledkem je pravděpodobně nejpodrobnější popis založený na japonských pramenech publikovaný mimo Japonsko. Podnícen rozšířenou disertační prací Gustava Jensena Japans Seemacht a povzbuzen pány Erichem Grnerem a profesorem Jrgenem Rohwerem začal Hans Lengerer psát o IJN v roce 1969. V průběhu let vyšlo více než 50 článků v časopisech jako Marine Rundschau, Marine Forum, Warship a Interconair Aviation e Marina. Po odchodu do důchodu ze služby ve výkonném orgánu pokračuje Lengerer v psaní knih a článků, přičemž značnou část času věnuje svému koníčku. Je také autorem soukromě vydaných Příspěvků k dějinám japonských císařských válečných lodí, na které se v této knize odkazuje, a v současné době pracuje na revizi a zhuštění svého rukopisu Vývoj stavby válečných lodí v Japonsku o 250 000 slovech a na dokončení Dějin japonského císařského námořnictva. Jelikož je "badatelem přinejlepším z povolání", jsou jeho práce do značné míry závislé na informacích poskytnutých jinými fanoušky IJN.
Proto jsou na prvním místě. Lars Ahlberg je v aktivní službě u švédského pluku protivzdušné obrany a povoláním je vojenský historik. Je autorem monografií o bitevních lodích IJN třídy Nagato a letadlové lodi IJN Taih. Jeho články vyšly v časopisech Sveriges Flotta, Warship International a Okrety Wojenne a několik let byl editorem sborníku Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. Ahlberg je rovněž spoluautorem dvou knih o švédských plucích: Kungl Hallands regementes historia 1962-2000 a Kasernerna p Galgberget.
