Kant a možnost pokroku: Od moderních nadějí k postmoderním úzkostem

Původní název:

Kant and the Possibility of Progress: From Modern Hopes to Postmodern Anxieties

Obsah knihy:

Immanuel Kant (1724-1804) změnil filozofickou, kulturní a náboženskou krajinu moderní Evropy. Kantův radikálně originální výklad lidské subjektivity, zdůrazňující prioritu praktického rozumu a morální autonomie, vyhlásil nové etické imperativy a vyvolal nové politické naděje.

Tato sbírka esejů zkoumá ústřední postavení pokroku v Kantově filozofickém projektu a sporný odkaz Kantovy víry ve schopnost rozumu rozvíjet nejen naše vědecké poznání a technologickou zdatnost, ale také náš morální, politický a náboženský život. V souladu s tím první polovina svazku zkoumá mnoho aspektů Kantova myšlení o pokroku, zatímco zbývající eseje se zaměřují vždy na jednoho nebo dva myslitele, kteří hrají zásadní roli v postkantovské německé filozofii: Herdera (1744-1803), J. G.

Fichteho (1762-1814), G. W. F.

Hegela (1770-1831), S. ren Kierkegaarda (1813-1855), Friedricha Nietzscheho (1844-1900), Waltera Benjamina (1892-1940) a Martina Heideggera (1889-1976). Tato dvoudílná struktura odráží ústřední tezi svazku, že Kant zahajuje svébytnou teoretickou tradici, v níž je lidská historicita pro politickou filozofii klíčová.

Svazek zkoumá původ a proměny této nesmírně vlivné tradice a nabízí tak aktuální pohled na základní otázky v době, která je stále více podezřívavá vůči osvícenskému příslibu univerzálního racionálního pokroku. Jeho cílem je pomoci nám čelit třem souborům otázek: (1) Věříme ještě v možnost pokroku? Pokud ano, na jakém základě? Pokud ne, proč jsme ztratili naději na lepší budoucnost, která oživovala předchozí generace? (2) Je víra v pokrok nezbytná pro zachování dnešního liberálně demokratického řádu? Závisí kosmopolitní vize politiky nakonec na víře v postupné, asymptotické uskutečňování tohoto vznešeného cíle lidstvem? (3) A pokud již nevěříme v pokrok, můžeme se zbavit naděje, aniž bychom propadli zoufalství?