Kam až sahá moje paměť

Recenze čtenářů

Kniha nabízí fascinující vhled do rodinného zázemí Judith Kerrové, zejména z pohledu jejího bratra Michaela. Slouží jako doplněk Judithiny trilogie o jejich zážitcích během druhé světové války a po ní, ale v druhé polovině se zabývá Michaelovou právnickou kariérou, což někteří čtenáři považovali za matoucí.

⬤ Výtečná a pronikavá próza
⬤ přináší živou rodinnou ságu a osobní vyprávění o emigraci
⬤ nabízí cenné poznatky o zázemí rodiny Kerrových
⬤ poutavé pro zájemce o dílo Judith Kerrové.

Druhá polovina knihy se zaměřuje na Michaelovu právnickou kariéru, což může být pro čtenáře neznalé britské právní terminologie matoucí; pro některé čtenáře byla tato část méně zajímavá.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

As Far as I Remember

Obsah knihy:

Upřímně napsaná autobiografie sira Michaela Kerra zachycuje život jednoho z nejvýznamnějších britských soudců 70. a 80. let od jeho kontinentálního dětství až po kariéru u odvolacího soudu a po ní.

V první části pamětí autor sleduje svou rodinnou historii a germánské kořeny. Jeho otec Alfred Kerr byl známý dramatický kritik a esejista, jehož spisy byly od přelomu století široce známé po celém Německu a nedávno, 50 let po jeho smrti, zažily vzkříšení, jak o tom vypráví poslední kapitola knihy. Kvůli proslulosti jeho protinacistických spisů a vysílání však byli Kerrovi nuceni uprchnout z Berlína již 3. března 1933, kdy se Hitler dostal k moci. Autor a jeho sestra Judith, pozdější slavná autorka dětských knih, prožili poměrně šťastné kosmopolitní dětství v Curychu, Paříži, Nice a nakonec v Anglii. Život jejich rodičů však zůstával na hranici chudoby a někdy i zoufalství a nikdy už neexistoval rodinný dům.

Vzpomínky pak vyprávějí o jeho letech strávených na aldenhamské škole a o začátcích v Cambridgi a o jeho asimilaci s anglickým způsobem života. Vyprávějí o jeho internaci jako nepřátelského cizince v roce 1940 a o jeho následném propuštění a službě jako pilota v Královském letectvu až do konce druhé světové války. Autor se poté vrátil do Cambridge, aby dokončil studium práv, a byl vyzván, aby se stal advokátem.

Další kapitoly této autobiografie jsou věnovány především právu. Vyprávějí o autorově kariéře předního komerčního právníka juniora a poté Silka, o jeho počátečních pochybnostech ohledně soudcovské lavice, které však nakonec vyvrcholily jeho jmenováním lordem odvolacího soudu. Popisuje advokacii poválečných desetiletí a otevřeně hovoří o frustracích a zklamáních své kariéry. Přináší také postřehy o zvláštnostech anglického právního systému, ale po celou dobu si zachovává pevné přesvědčení o významu nezávislé advokacie.