Román, který částečně vychází z ručně psaných vzpomínek autorovy matky, je aktem brikoláže, v němž vypravěč stále nachází mezery v materiálech. Toužíme získat zpět minulost, ale pokaždé, když se o to pokoušíme, vytváříme ji znovu.
Prostřednictvím různých vypravěčských hlasů autorka objevuje jiný pocit ze své matky, než jaký měla za svého života. Jedná se o druh biografického revizionismu.
Nemůžeme znát minulost, zvláště tu našich matek, ale můžeme si ji znovu připomenout. Tato kniha, pečlivě prozkoumaná, představuje rozsáhlou meditaci o paměti, její síle a omylnosti.
